Tag

holčičí

Browsing

Tak mě tady předevčírem chytla úzkost. Už jsem vám to myslím někdy psala, ale do nějakýho roku a půl zpět jsem úzkosti vůbec neznala a pak bum, z ničeho nic se objevily. Žádná katastrofa, ale sem tam se objeví a v ten moment prostě chci být sama. Včera se mi tohle stalo a být úplně sama tu nebylo možné. Rozhodly jsme se, že si to tu prodloužíme. Takový velký rozhodování mi nedělá obecně moc dobře :D. Nakonec tu budu déle o dva týdny, Barborka o skoro tři (kvůli ceně letenek neměla na výběr). Myslím, že jsem nikdy nebyla s někym takhle dlouho a protože mi na našem kamarádství s B. záleží, tak jsem se jednoduše asi.. bála, že dostaneme ponorku. Proto vám dnes přináším tento článek. Jak se z kámošky na dovolený nezbláznit.

Jsem rychlo zamilovávající a když mi je ublíženo, zas se rychle odzamiluju (rozumněj: dva dny si pobrečim a hned se dokážu posunout dál). Nebo jsem jen ještě nepotkala svýho soul mate? Jsem sebevědomá, ale jsem strašně sebekritická. Jsem strašně easy going člověk, ale jsem náročná na ty, kterými se obklopuji. Nechci žádný upíry.  A co se kluků týče, mám naprosto jasno v tom, co chci a kopu, dokud to nemám (tady jsem to trošku přepálila – zas jako když u něj není zájem, tak dávám ruce pryč, nerada plýtvám svojí energií nad někym, kdo jí nechce). A když se mi nějakej líbí, tak ho prostě pozvu na rande.

Často to byly takový ty rande: bylo léto, pátek, on se mi líbil nebo jsem věděla, že z toho mohlo něco mohlo bejt, já bez plánů na večer a nechtěla jsem bejt sama doma. Tak jsem vzala telefon a napsala “Dneska večer, Náplávka?“. Pamatuju si, jak to byl strašně super večer a pak ještě dalších po ně. To přece zní líp jak letní večer u Netflixu, ne?