Jsem rychlo zamilovávající a když mi je ublíženo, zas se rychle odzamiluju (rozumněj: dva dny si pobrečim a hned se dokážu posunout dál). Nebo jsem jen ještě nepotkala svýho soul mate? Jsem sebevědomá, ale jsem strašně sebekritická. Jsem strašně easy going člověk, ale jsem náročná na ty, kterými se obklopuji. Nechci žádný upíry.  A co se kluků týče, mám naprosto jasno v tom, co chci a kopu, dokud to nemám (tady jsem to trošku přepálila – zas jako když u něj není zájem, tak dávám ruce pryč, nerada plýtvám svojí energií nad někym, kdo jí nechce). A když se mi nějakej líbí, tak ho prostě pozvu na rande.

Často to byly takový ty rande: bylo léto, pátek, on se mi líbil nebo jsem věděla, že z toho mohlo něco mohlo bejt, já bez plánů na večer a nechtěla jsem bejt sama doma. Tak jsem vzala telefon a napsala “Dneska večer, Náplávka?“. Pamatuju si, jak to byl strašně super večer a pak ještě dalších po ně. To přece zní líp jak letní večer u Netflixu, ne?

Jednou nám zas s Brixi a jejím klukem naklaplo letní kino, tak jsem napsala klukovi, co se mi už dlouho líbil od nás z gymu, že to padlo, ale že nejsem daleko a jestli dáme spolu mátovej čaj ( opravdu jsem mu to takhle napsala 😀 😀 ). Sice byl už na půl cesty domů, ale otočil to a jeli jsme…….. do KFC na perlivou vodu (já) a smažený kuře.


První rande v KFC nezní jako romanťárna, ale kdo by na takový rande zapomněl? 😀


No a taky tu bylo pár pokusů o rande, kdy jsem napsala fakt nádhernejm klukům na instagramu do directu (no co, 21. století, je to normální a neni za co se stydět). Znělo to takhle: “ Radku, pojď se mnou na rande!“. Udělala jsem to třikrát a jenom jedno rande z toho bylo. A ty zbylý dvě? No. Odepsal, že jo a pak už se neozval. A co já na to? Nic. Zkusila jsem to, posunula jsem svojí comfort zone zas o kousek dál a šla jsem dál, napsala jsem dalšímu :D.


Co nejhrošího se může stát?


  • Řekne ne. Víte, kolikrát klukům řekly holky ne, když je pozvali na rande? A víte, kolik odvahy na to museli sebrat?
  • Třeba tím příjdete o životní lásku. Jen si představte, kolik jste museli ztratit lásek jen díky tomu, že jste se oba styděli? Co když je váš pan Božský stejně stydlivej a taky se bojí udělat první krok? Vážně si takhle skvělýho kluka necháte životem jen tak projít?
  • Ale hlavně.. přestanete plejtvat čas přemýšlením, co by kdyby, jakej má zadek, jak líbá anebo se jen utrápět v žalu, proč vás sakra nechce. Tolik vyplácaný energie a slz! Třeba ani neví, že o něj máte zájem. A pokud vás odmítne? Tak pfuuu, aspoň hned zjistíte, že by to nemělo cenu.

Tak se toho nebojte a jděte do toho. Vážně chcete sedět na zadku a čekat, dokud vás někdo neobjeví? Ó. Můj. Bože. Dyť to je strašná nuda! Víte, co říkám.. pokud nejde o život, jde o hovno. Takže šup šup. Go ask him out!


Mikina, brýle, boty – Zara / Sukně, náušnice – H&M / Kabelka – Chloe / Kabát – TKMaxx


xxx,

Domi

9 komentářů

  1. Sandra Slusna Reply

    Tyhle clanky miluju! Fakt je silene rada ctu a ty je proste neskutecne dobre pises Domi, muzu jen souhlasit. <3
    Jinak outfit super, vypadas naprosto skvele!
    Sandra

  2. Simona Chludilová Reply

    Já tě fakt žeru! 😀
    Všichni se diví tomu, když někomu napíšu do directu někomu cizímu na insta. I když na tohle bych „koule“ neměla. I když… možná někdy? po tomhle článku asi taky někdy seberu odvahu a půjdu do toho! 😀

  3. Tohle je nejlepší článek, na jaký jsem kdy u české bloggerky narazila. Myslím, že se mi tolik líbí hlavně proto, že mi připadá, jako bys ho psala o mně. Naprosto se se vším ztotožňuju. Sice teď už nejsem single, ale ještě donedávna – přesně jak píšeš, rychle zamilovat, rychle odmilovat, slzy, nákupy, oklepat a jedeme dál. Na rozdíl od spousty svých kamarádek, nikdy jsem neměla dlouhodobější vztah, prostě to nikdy nebylo ono a nikdy to netrvalo déle než půl roku, zhruba tak dlouho jsem zároveň vždy vydržela sama, teď je mi 29 a už něco přes rok jsem ve vztahu o kterém si klidně troufnu říct, že je to ono, funguje to a bude to fungovat dál. Takže jsem zažila opravdu hodně rozchodů a nikdy to nebylo příjemný. Přestože já byla ta, která to většinou odpískala, nebylo to vždycky, možná o to víc potom bolelo, když někdo nechal mě. Některý holky z mého okolí po dlouholetých vztazích si teď prožívají svoje „první velký rozchody“ a jsou na facku: on byl pro mě ten jedinej pravej, už nikdy si nikoho nenajdu, miluju jenom jeho, ty to nechápeš protože si nikdy vážnej vztah neměla (ono totiž když tě někdo nechá po půl roce, tak si do něj míň zamilovaná, než když je to po třech letech asi že jo)…prostě sorry, ale tohle jsem si zažila už v 15, teď je nám skoro 30 a né, nikdo nemá jen toho jednoho jedinýho, je to jen o tom přizpůsobit svoje nároky tomu co můžeš nabídnout a taky zapojit trochu iniciativy a nadšení, ne jenom celýmu světu ukazovat, jak se topim v nekonečný depresi a čekám, až si on uvědomí, že jsem ta pravá, vrátí se a vyloví mě z ní, to se totiž nikdy nestane. Teď ti řeknu, proč ti to sem všechno píšu. Není to pro to, že bych ten článek objevila až teď, ale proto, že jsem si všimla u tebe na instagramu, že si právě asi prožíváš rozchod a chtěla bych tě trochu povzbudit. Je jedno jak dlouho jste spolu byli, prostě to bolí, to je jasný, ale buď taková, jaká se popisuješ tady, vybreč se, smaž ho a jdi dál. Držím ti palce, máš nejlepší blog, strašně se těším na další podobný články. Hlavu vzhůru!

Write A Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..