…aneb jak mi jeden výlet na Bali změnil (zatím můj) celý život.

Ještě dva roky nazpátek jsem si myslela, že nikdy nebudu chtít žít v Praze a že se po vysoký škole seberu a prostě odjedu pryč. Nejlépe třeba do Barcelony. Tu totiž naprosto miluji a právě Barcelona je pro mě jedno z mála míst, kde jsem si dokázala představit žít. Naivně jsem si myslela, že mi přinese to, co jsem v Praze neměla. Když teď nad tím, s odstupem času přemýšlím, ani vlastně nevím, co jsem chtěla. 

Dva týdny před státnicemi na vejšce jsem si z prokrastinace a motivace se učit koupila letenky na milované Bali, kde v tu dobu byla moje nejlepší kamarádka Barča. To jsem ale ještě vůbec netušila, co všechno mě tam čeká :).


Po 25h cestě, 3 přestupech a 5 hodinách spánku jsem konečně byla na místě. Na Bali byla středa večer a první, co jsem udělala bylo, že jsem si zašla na hodinovou masáž než se Barča vrátí z jógy. Pak už nás čekala jen společná večeře a několika hodinový spánek, žádný jet leg. Díky tomu jsme se mohly hned druhý den vydat na celodenní výlet. Barča tam měla kamarády, kteří pronajímali jejím českým kamarádům vilu a se všemi známými jsme společně vyrazili na rýžová pole. A právě tam jsme se poprvé s mým nynějším klukem, Tondou, potkali. 

Upřímně nemám ponětí, jaký dojem jsme musely s Barčou udělat, ale neřikejte mi, že to bylo tak strašný :D. Druhý den jsme totiž všichni odjeli na víkend pryč. Další víkend taky a pak i ještě jeden na to. Tam jsme se už pravděpodobně do sebe s Tondou zabouchli. Nebyli jsme tam ale sami. Byl tam ještě spolužák z vejšky a Barborka. Takže si dokážete představit, že jsem rozhodně neměla v plánu před nimi flirtovat. Fakt to neumim a kdyby nějakej pokus nedejbože viděli, tak se propadnu hambou. No i tak jsme se o něco pokusili. Byli to dlouhé hluboké pohledy nad smaženou rýží v místním warungu. Letmé doteky na kolínko na motorce. Smáli jsme se navzájem vtipům, co nebyli vůbec vtipný. A tak..

Na jednu stranu jsem Barče (a tím sobě) namlouvala, že teda on rozhodně není můj typ a hlavně, ŽE DOMA MÁM KLUKA.  Ale zároveň jsem po večerech na hotelu hledala, jak se naše znamení k sobě hodí a jaký máme horoskopy. Já vám řikám, já byla nesnesitelná :D. Horoskopy řikaly, že jsme jasný ‘’super Tinder like’’ a já to opravdu tak cítila. A to bez toho, aniž bysme měli nějaký alone time jen my dva.

Někdy prostě vycítíte věci dřív, než se začnou dít.

Babo raď…

Jsem na dovolený, na mém nejoblíbenějším místě na světe. Jsem po státnicích, kterých jsem se bála už od prváku. Jsem na bezstarostném místě s neuvěřitelně super lidma a ještě navíc jsem se tu zabouchla. Všechno mi tam připadalo dokonalý (to je důvod, proč na tuhle dovču vzpomínám v takových superlativech). Ale zůstávala jsem nohama na zemi, musela jsem. Nechtěla jsem jen tak zahodit fajn vztah, co jsem v Praze měla. Tondu jsem vlastně neznala a lákalo mě něco, co jsem v tu dobu neměla (a neznala).


Po třech týdnech na Bali jsem odletěla domů, jako první z ‘’tý naší’’ skupinky a nebudu vám lhát, byla jsem z toho tak smutná, že jsem probrečela celou cestu domů. #holka no. A víte co jsem taky udělala? Tak moc se mi po něm stýskalo, že jsem si v duty free na letišti při prvním přestupu našla jeho voňavku a navoněla jsem se jí ( já vim :D:D:D:D:D:D). No. Možná to bylo už na letišti na Bali. Asi si dokážete představit, jakou radost jsem měla, když jsem ve Frankfurtu při přestupu na poslední let zapla mobil a tam byla zpráva od mýho.. ehm.. budoucího klula? No a tak to prostě celý začalo… Dalších deset dnů jsme si neustále psali. Proculila jsem snad všechny jízdy tramvají. A když přijel zpátky i Tonda, věděla jsem, že teď už se musím s tehdějším klukem rozejít. Což bylo fakt těžký a strašně smutný, ale všechno špatný je pro něco dobrý, od tý doby se mi zaplnilo to nějaký prázdno, co jsem v sobě měla a který bylo důvod, proč jsem se chtěla odstěhovat.


Mně nechyběla cesta do zahraničí k tomu, abych v Praze byla šťastná. Mně chyběl v životě tenhle chlap, abych zjistila, že je tu stejně dobře jako kdekoliv jinde na světě. Stačí jen poznávat nová místa a těšit se zpět domů. A tím začalo naše dobrodružství, vlastně jsme náš vztah odstartovali cestou na hory a po asi dvou měsících našeho randění, kdy jsme každý víkend byli někde pryč vzniklo pravidlo, že budeme mít při příjezdu domů naplánované alespoň další dva výlety. Těšit se někam je stejně důležitý, jako si prožít danou dovolenou.


Společně jsme díky tomu zažili opravdu hodně a bylo to nejlepších 20 měsíců vůbec!

Takže děkuju.


Děkuju takovým náhodám, které mě v životě potkávají. Děkuju Barče, že mě ze srandy pozvala za sebou tenkrát na Bali. Děkuju, že jsem byla (a jsem) takovej střelec a do všeho šla. Děkuju Julce, která zorganizovala výlet, kde jsem Tondu potkala. Děkuju našim, kteří mi přidali na novou letenku, kterou jsem si musela koupit, když jsem si pobyt na Bali rozhodla prodloužit a díky tomu se pravděpodobně zabouchla do Tondy.

Děkuju za náhody a všechny svoje bejvalý, protože kdyby jich nebylo, tak nikdy nepoznám, co od vztahu chci a nemám jeden fakt boží vztah teď.

Dále se ale moc omlouvám svému předešlému klukovi, že jsem mu takhle zlomila srdce a všem svým kamarádkám, který dva týdny trpěly mé ubulené zprávy a kafíčka, když jsem nevěděla, co mám se sebou dělat. 


A vy, vy řikejte ANO na věci, kterými si nejste jisti, ale uvnitř někde cítíte, že to je ono. Věřím, že všechno se má stát z nějakýho důvodu a i kdyby to nedopadlo tak, jak si přejete, tak pamatujte, že všechno má svůj důvod. Podívejte se na mě, zažívám takovou love story, kterou jsem si nikdy ani nevysnila. Dě-ku-ju!