Je 31. ledna. Jeden z těch nudnějších a nezáživných měsíců je konečně u konce. S holkama jsme se naposledy shodly, že leden a únor jsou většinou fakt nuda a nikdy se nic neděje. Studenti se šprtaj a ve firmách se většinou jen plábnuje na zbytek roku. Byl to snad důvod, proč jsme skoro všechny odletěly za teplem? Ráno, když jsem nemohla spát jsem si  vzpomněla na svůj diář Doller, kde je dvoustránka na shrnutí posledního měsíce. Můžeme si tam napsat, co jsme dokázali, zda jsme splnili si splnili sny a dané úkoly, kam jsme se za ten měsíc posunuli a co všechno zažili

Když jsem se dneska probudila a uvědomila jsem si, že si to ”budu muset” vyplnit, tak jsem došla k tomu, že mě nikam leden neposunul a že se skoro nic nedělo. Prostě nic. Strašně hluboce jsem se zamyslela, přešlo to v lehký šok  (nikdy jsem si totiž detailně moc nerekapitulovala měsíce) a jen chvilku takhle zaraženě v kuchyni seděla:

bradičky

No nic. Projela jsem ale všechny lednové fotky a vlastně zas tak nic se úplně nedělo. Každý měsíc nemůže bejt nejbáječnější a možná to, že jsme nic nedělali bylo jedině dobře. Přece jenom nás čeká měsíční cestování po Indonesii. Už za chvilinku!

Pizza a day, keeps the faldíky na tobě

Celej leden jsem se věnovala tomu, abych míň jedla špatnosti a zase zpátky zařadila hromadu různorodé zeleniny. Jak je zima, člověk na ní nemá úplně chuť. To jsem změnila, a díky tomu furt jen vařila (=zdravě jedla), pila samý dobrý kafe, střídavě s bylinkovými čaji a zkoušela každý den nachodit co nejvíce kroků. Hlavně se cítit o kousek líp a nic nepřehánět. Každej den nebyl 100%, ale life happens a někdy to nevyjde. Hlavně si to nevyčítat. Druhý den to tělu můžete vynahradit něčim pořádně nutričně nabombenym a zdravějším. Ale abych se neschazovala, tak krom pár dnů jsem se fakt držela a nadšeně si odškrtávala ”healthy days” v Dolleru. Ty dva dny za sebou, co jsem měla k večeři pizzu, se samozřejmě vůbec nepočítaj.

A když jsme u tý pizzy, tak jedna z nich byla rozlučková. Barunka na tři měsíce odjížděla pryč, Brixi odlítala předevčírem a my jedeme za dva týdny. Tak si to chtělo naposledy před tak dlouhou dobou sednout k pár lahvím prosecca a jenom být. Teda… dělat malou ostudu ve Wine foodu (byly jsme tak hlučný a bavily se o tak šílenejch ttématech, že už tam podle mě nemůžeme), prostě to bylo skvělý, fakt moc moc moc a strašně jsme si to užívaly.

Pizza ve wine food market

Myslela jsem si, jak si to druhý den vynahradím hromadou salátu s vajíčkem a cizrnou a ono to úplně klaplo. Z ničeho nic jsem se rozhodla jet na otočku do Plzně, kde jsem už dlouho měla vyhlídlou pizzerii Da Pietro, prý ještě lepší pizza než z mýho milovanýho wine foodu. Dali jsme jim šanci a P A N E B O Ž E ! Oni fakt měli všichni pravdu. Sice teda maj šílený mínus za to, kam nás posadili (mrkněte dolů na fotku). Regulérně na hanbu, ale ta pizza? Lehoučká, nadýchaná, skvěle opečená, za mě fakt nejlepší, co jsem kdy měla.. Just. Give. Me. More!

Pizza v da pietro Pizza v da pietro

Koupili jsme si Edu!

Měli jsme robotický vysavač objednaný už dlouho, ale byl furt vyprodanej, tak nám dorazil až teď aaaaaa… seznamte se, tohle je náš malej Eda. Jde o Xiaomi Roborock (kupovali jsme ho tady, mají tam super ceny na všechno) a jaký z něj mám zatím pocity? Neměnila bych. Jediný, co mi vadí je, že nemáme s Tondou psa (= hodně chlupů), protože takhle nemá úplně každý den, co uklízet, haha. A co se mopování a luxování týče, tak.. Na každodení úklid je to super, ale když budete dělat velký úklid, tak koberec budete muset vzít velkým luxem určitě (ale nás fakt huňatej a vysokej docela překvapivě dobře pobere) a tak i místa, kam se Eda nedostane (za gauč, pod záchod..). To samé s vytíráním, je to spíš tak na oko, zaschlou špínu vám neodmočí.. Pro nás dva je jak dělanej.

A jak vypadal náš první den s ním?

Měli jsme na večer naplánováno, že pojedem někam na véču, móžná kino, snad i sauna a víte, jak to dopadlo? Nejdřív takhle:

jak jsem ztratila kluka

Pokračovalo to večer, když jsem ležela na gauči a chtěla od Tondy pusu, řikám ”pojď mi dát pusu” a Tonda: ”Teď ne, počkej, musím jít pomoc Edovi, aby se dostal za sušák”. Pusu jsem už nedostala.

robotický vysavač xiaomi

Vstáváme v 5 ráno

Přichází mi denně několik zpráv, jak na to, proč a jaký je na to náš návod. Na to návod neexistuje, prostě jděte spát brzo. The end. Když jsem se učívala na zkoušky, tak jsem vstávala brzo, někdy i ve 4, protože mi vyhovovalo, jak byl v bytě klid, nikdo mě u toho nerušil, udělala jsem si velkej hrnek kafe a prostě se bez jakýhokoliv ruchu učila a to mi na tom přesně vyhovuje. V 5 ráno je doma úplně jinej vibe, takovej klidnej, nikdo mě neruší zprávama a telefonátama, já si do osmi odpracuju, co potřebuju a pak teprve můžu začít den: chodit na schůzky, s holkama na kafíčka, nakupovat.. prostě to, co vidíte na instagramu. To všechno, aniž bych měla špatný pocit z toho, že jsem nic neudělala a proflákala to třeba u filmů.

Hlavně.. Když už jste kvůli tomu vstali tak brzo, tak vám to bude lítot nepracovat a nějak to proflákat. A další věc, co je na tom super je, že Tonda tak končí daleko dřív v práci, máme volnější večery a budeme vycvičení na vstávání na východy slunce.

První večer jsem nebyla vůbec unavená, takže vstávání v 5 dopadlo takhle, (viz níže) okurky na ty opuchlý oči vůbec (VŮBEC!) nepomohly. Večer jsem odpadla snad už v půl osmé a vše jsem do druhého dne dospala. Další vstávání v 5 už nebyl žádný problém. Chodím konečně spát unavená, cítím se produktivnější, už nemám takovej pocit, že jsme k ničemu, mám zas řad, který mi tak chyběl a nejlepší na tom je, že jsme v tom spolu.

(jak jsem úplně otrávená, že musim být vzhůru :D)

okurky na oči

Turistou ve vlastním městě

Udělali jsme si s Tondou takové dva super pražský víkendy, kdy jsme jednou vstali brzo ráno, abychom byli na Karlově mostě už v 8 a měli ho jen a jen pro sebe – další bucket list bodík odškrtnut. Jen jsme místo krásných zimních paprksů měli hnusno, bílo a lehce mlhavo. Ale za celý den to rozhodně stálo a moc jsme si to užili. Zbožňuju být turistou ve vlastním městě, fakt fakt fakt. Po druhé jsme si dali takovou menší prochajdu minulý víkend a to nám sluníčko a krásno fakt vyšlo.

Turistou ve vlastním městě - Nový svět

západ slunce nad prahou Turistou ve vlastním městě

Turistou ve vlastním městě

na kafe v černé madoně

Oko naslepo

Včera jsme byli v BioOku na letný na jejich promítání ”Oko naslepo”. Dostanete lístek, sednete si a do poslední chvíle netušíte, co pustí za film. Pokud jste film viděli, můžete do 20 minut odejít, pokud ne, můžet zůstat a na konci dáte dobrovolný příspěvek. Za mě suuuper nápad, oko naslepo je jednou měsíčně a víc zjistíte na jejich stránkach. Třeba jsem vám teď poradil super tip na rande?

oko naslepo

A jak probíhal zbytek měsíce? Takhle, takhle a takhle. Užijte si zbytek článku a za měsíc se tu s rekapitulací vidíme zase :).

nejlepší hrníček na kafe

pomelo ke svačině S Karamelou na víkend snídaně v Cobra bar mazlení

domácí wafle ema espresso bar se psem do hornbachu nakupování v ikee sáňkování na černé hoře veggie bowl dobrý oběd na černé hoře v restauraci u starého vleku Snídaně v Tvojí Mámě sáňkování na černé hoře vstávání v 5 ráno manikura pro psa

domácí koblihy z Donut shop S kamarády na pivo leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 1 leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 2

leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 3
Processed with VSCO with kcp2 preset

leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 4 leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 5 karluv most karluv most leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 6 leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 7 mangové závítky ve Wokin bistru Snídaně v Cacao kadeřávkový salátdoller diář s Karamelkou Gao den oběd leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 8 s Karamelkou salát můj první koupenej koberec s karamelkou podcast My dvě leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 9 leden 2019 a proč vstáváme v pět ráno. 10