Chcete plavat s mantam, želvičkama, vidět delfíny, skákat celý den z lodi, vidět varany, největší žijící ještěrky na světe a koupat se v tý nejprůzračnější vodě? Tak čtěte dál, dnes vás totiž provedu celým naším výletem v Labuan Bajo a Komodských ostrovech a dovíte se veškeré informace, které jste potřebovali vědět..

Náš měsíční trip Indonésií jsme začali v Jakartě, kam jsme přiletěli po 25 hodinách cesty. My nic moc neplánujeme, takže si za to můžeme trošku sami, ale měli jsme tam zabookováno (dlouhých) pět dnů. Jestli to bylo ubytkem, kde jsme spali, částí kde jsme bydleli anebo jsme jen byli unavení z cesty, nevím, ale tak strašně se nám v Jakartě nelíbilo, že jsme si koupili letenky na druhý den a odletěli dřív do Labuan Bajo, kde jsme se později sešli s Barunkou a Hynkem.

Kdybychom měli na Floresu celých 10 dnů, tak bychom ho zvládli projet celý, to bylo původně i s Komodo ostrovy v plánu, ale až na místě jsme zjistili, že to není úplně možné. Alespoň my to naším tempem, tak jak máme rádi, nedáme. Máme všichni rádi takovou tu pohodu, nic nepřehánět, kafíčko sem, dortíček tam a když je něčeho moc, tak si prostě vorazit a jenom si užívat, že jsme na daném místě. S Baru a Hynkem jsme měli 6 celých dnů a abychom viděli obojí? To nešlo.  Tady máte super článek o tom, jak ostrov Flores projet, tím jsme se nechali inspirovat, ale nevyšlo to :D.

Nejvíce z Floresu jsme se ale chtěli podívat na sopku Kelimutu, kde jsou tři sopečná jezera, každé jiné barvy. Bohužel je sopka až na druhé straně ostrova, což by vůbec nevadilo, protože hned na naší první společné snídani jsme se rozhodli, že si koupíme na to samé odpoledne letenky a prostě ostrov přeletíme, JENŽE všechny letenky byly vyprodané, takže jsme měli smůlu (letenky stály na jednoho 93$). Kdybychom to chtěli projet na motorce, cesta by trvala asi 10 hodin. Tak jsme se v okolí Lebuan bajo pár dnů jen tak poflakovali, jezdili na výlety, odpočívali a chytali sluníčko. Můžu tedy říct, že to tam máme docela projetý. 


Tady jsou moje tipy, kam se v okolí Labuan Bajo podívat, kde bydlet a kde se dobře najíst (a nechytit z toho srajdu):

Jak se do Labuan Bajo dostat:

Letadlem na letiště Komodo LBJ (nejlevnější letenky hledám tady). V posledních letech letiště předělali a dostupnost je tedy daleko lepší než byla. Pokud plánujete projet celý Flores, rozhodně bych doporučila si koupit letenky z jednoho konce na druhý (např.: do Ende, je to nejbližší letiště sopce a sopečným jezírkům Kelimutu) a připadně si zařídil řidiče, který s vámi daná místa objede. V Labuan Bajo je takových řidičů mraky a sami se vám při procházce “centrem“ budou vnucovat.

Na motorce cesta Labuan Bajo – Ende trvá klidně 10 hodin a to je fakt náročný (nám stačily na místní “dálnici“ hodiny tři) a letenky mezi městy na Floresu stojí ‘’pár’’ korun a sháním je taky tady.

Kde bydlet v Labuan Bajo?

Budget – La Boheme Hostel

Zde jsme byli první noc a další den už měli plno, nemohli jsme si tedy prodloužit výlet a odjeli do hotelu níže. Byl to můj druhý hostel v životě, tak to nemám s čím moc srovnávat, ale čistý krom ložního prádla byl. Vyspim se fakt kdekoliv, jenom ať tam jsou čistý peřiny a tady? Bohužel. Peřiny a polštáře byly zažloutlé, se špinavými skvrnami, špatně vypranou krví.. No vodsaď pocaď.. Všechno ostatní ale bylo úplně super! Společné sprchy a záchody čisté byly (toaleťák si musíte připlatit, jsou eko a na ošplejchnutí zadku tu máte záchodové spršky). Nabízí hromadu benefitů a věcí v rámci ubytování, barely s pitnou vodou, kterou si můžete kdykoliv doplnit, pingpong, kulečník, snídaně v ceně (palačinky s banánem, kafe&čaj), milý personál.. Takže ten toaleťák nějak přejdu, navíc, je to fakt příjemný.

la boheme hostel labuan bajo

Krom toho povlečení měli ještě jedno mínus (ale to všechny hotely v centru LB) a to, že v 5 ráno, byly velmi nahlas slyšet muslimské modlitby, které vysílali na celé město z místních stožárů. Ale nebojte, mají řešení pro turisty – můžete si zadarmo půjčit na noc odhlučněná sluchátka.

Nabízí vyprání oblečení, výlet za průzračnou vodou a šnorchlováním (75 000 idr/osoba) a splní vám tam první a poslední, alespoň takový pocit jsem z La Boheme měla. Byli tak skvělí, že ikdyž jsme bydleli v jiném hotelu a přišli za nimi s “laundry“ anebo výletem lodí na průzračnou pláž, tak nám vyhověli a dali nám to za “normální cenu‘.

la boheme hostel labuan bajo

Comfort – Luwansa hotel

Je mimo centrum, ale dojet do města trvá na motorce chvilku. V noci vás nebudí muslimské modlitby a je tam klid. V hotelu jsme byli skoro sami a snídaně za 80 000 idr ve formě bufetu na pláži byla super. Smažené nudle, rýže, párečky, vajíčka na jakýkoliv způsob, ovoce, kafe.. you name it.

Noc vás tu vyjde na 760,-, ale stojí to za to, zde jsme bydleli zbytek našeho výletu a když jsme jeli na třídenní výlet, tak abychom neplatili zbytečně další dvě noci, opustili jsme pokoj, nechali si zavazadla na recepci a pak se vrátili a platili poslední noc. Využili jsme jejich transferu na letiště, který je zadarmo (při domluvě vás i vyzvednou). Pokud ale potřebujete i jen tak během vašeho pobytu někam dojet v rámci města, hodí vás tam a je to zadarmo do 8 hodin večer.

Luxusní – Ayana resort

Pokud se budete chtít rozšoupnout nebo jen prostě být v tom nejlepším a nejhezčím, co Labuan Bajo nabízí, rozhodně bych volila Ayana resort, který se rozléhá přes celý kopec až na soukromou pláž. 

Nabízí i několikadenní výlety na Komody. Cenu musíte poptat, ale vzhledem k ceně za jednu noc na hotelu, bych čekala, že to je dost mimo náš budget. Ale komfort jejich plachetnice určitě bude trošku někde jinde (tímto si ale vůbec nestěžuju na to, co jsme zažili my, to totiž bylo nejlepší, více ve článku níže).

Kde se dobře najíst v Labuan Bajo?

Warung Mama

V Mama se nám líbilo nejvíc. Warung je Indonéské bistro s místními pokrmy, kde se většinou najíte za pár korun. V Mama to mají i tak trochu dražší pro turisty, ale furt velmi levné. Všechno mají hezky popsané anglicky, takže víte, co si objednáváte a porcí taky nešetří. Zeleninové pokrmy mají za 7 000 irp/jeden a masové kolem 25 000 idr. Můžete si navolit, kolik čeho chcete. Mě tento zeleninový talíř s tempehem stál 24 000 idr (38,-kč) a byla jsem přecpaná.

warung mama labuan bajo

Bajo Bakery

Tady jsme srávili hned několik našich rán. Mají super smoothie bowls, jsou dost hutné, velké (dáají do nich kokosovou smetanu) a zasytí až do pozdního oběda, vajíčka na všechny způsoby, neni jich rozhodně málo a hromadu pečiva, wrapů a různých sandwichů. Kafe taky super! Mně to jejich ledový černý prostě strašně chutná.

bajo bakery labuan bajo

Bajo Tacos

O vhod vedle je Bajo Tacos, kde jsme byli jeden večer a byla to teda moc příjemná změna od všech nasi goreng a indonéské kuchyně. Není to top top mexická, ale všem nám moc chutnalo a klíďo bych se vrátila. A teda jejich guacamole?! Ohhh!

labuan bajo taco

Cafe In Hit

A když jsem se zmínila o dobrým kafe, tak ještě lepší mají v Cafe In Hit, kde mají i sojové mléko. Rozhodně zkuste jejich frappuccino, sice to s jejich sojovým mlékem je sladký jako blázen, ale nemůžu na něj vůbec zapomenout. Yum.

Happy Banana

Tohle místo nám vyjelo jako to nejlepší, co Lebuan Bajo nabízí. Byli jsme tu dvakrát. Hned po příletu a než jsme odletěli. Pro nás byli nejlepší Warung Mama a Bajo Bakery, ale bylo to jediné místo, kde měli salát z čerstvé zeleniny. To jsem po týdnu bez žádné čerstvé zeleniny a jídelníčku samého smaženého a mastného, fakt potřebovala. Ceny vyšší, ale porce i jídlo za to stály, hlavně teda jejich sushi. Vlastně sem přijďte jenom na sushi :D.

Fish Market

Pokud jste milovníkem ryb a dalších mořských plodů, tak tady se vám bude líbit. Jde o rybí trh, který se koná každý večer. Z mnoha stánků si budete moci vybrat jakoukoliv mořskou příšerku, kterou vám ugrilují, usmaží, no prostě tak, jak se domluvíte. Pokud se s nimi anglicky domluvíte :D..

Nabízí i variantu pro nerybaře a to třeba nasi goreng (smažená rýže), mie goreng (smažené nudle), zbytku nápisům jsem moc nerozuměla.. Také zde najdete stánky s ovocem, kde vám rozmixují čestvé ovoce jako juice.

Co v Labuan Bajo vidět?

Začneme u jednodenních výletů a v dalším článku se rozpíšu o výletu na Komodské ostrovy. Nic moc se tu nedá dělat a bohužel pláže, které by byly kousek, nejsou vůbec pěkné. Ani ta, co jsme měli u hotelu, Labuan Bajo je přístavní město a pláže kolem tak i vypadají. Několikrát jsme se vydali za hezkými plážemi, ale ty, které by za to stály byly ‘’private property’’ a nedostali jsme se na ně. Ale nebojte, mám pro vás nápady, jak se tu zabavit.

Bukit Amelia Sea / Love Hill

Na západ nebo východ slunce se určitě musíte vydat na vyhlídku Bukit Amelia Sea, která je 5-10 minut na sever z města, máte výhled na město, přístav a ty jejich kopečky. Z těch jsem byla úplně hotová, ano ještě teď jsem. Je to tam naprosto skvělý! Večer jsme se tam potkali s nějakým autobusovým zájezdem, ale ráno jsme si to vynahradili. Na východ slunce jsme tam byli úplně sami a vylezli z toho jedny z nejehzčích fotek vůbec.

labuan bajo love hill bukit amelia love hill bukit amelia love hill

Když jsme u výhlídek, rovnou zmíním místo, kam se Hynek jednou tak nějak ‘’zatoulal’’. Tak moc se mu tam líbilo, že nás tam druhý den vzal taky, měli jsme to cca 20 minut od hotelu, cesta je až na poslední 2km super, čekejte trochu ‘’bumpy ride’’, ale to je tu docela běžný. Vidíte tu krásně na Komodo přilehlé ostrůvky a zas ty jejich kopečky, může mi tu nějaký geolog vysvětlit, jak vznikly?

Jméno tato vyhlídka nemá, ale zde je špendlík.

Rangko cave

Konečně krásná pláž a čisté moře. Místo má slibovat jeskyni s lagunou, do které během dne v určité hodiny svítí slunce a krásně jí ozáří do modra. Sem jsem se fakt těšila, fotky na googlu ukazovali něco neuvěřitelného. Jeli jsme sem s Tondou a pak znova i s B&H a měli obě návštěvy fakt smůlu. Na trip advisoru jsem se dočetla, že nejlepší čas je jet sem kolem 12, ale už mi nějak nedošlo, v jaké roční období (kvůli slunci) ,sluníčko nám tam nesvítilo ani jednou, ale b yl to hezký výlet na nádhernou pláž.

rangko cave rangko cave

Abyste se sem dostali, musíte jet na motorce do nejbližší vesnice (sem), tam už vás pravděpodobně odchytí místní, který s vámi začne smlouvat o ceně, za kolik vás lodí k Rangko cave doplaví (jinak se tam nedostanete). Vysmlouvali jsme to za 350 000 idr (i co jsem se na tripadvisrou dočetla), jak za dva, tak i nás všechny čtyři. 

Po připlutí na pláž vás odvedou do jejich ‘’office’’, kde každý musíte zaplatit dalších 50 000 idr. A pak už máte freetime na prozkoumání jeskyně, pláže a jen tak se vyplácnout na pláži.

Po druhé, když jsme na místě byli, se nás rovnou stejný rybář zeptal, jak dlouho se chceme na místě zdržet, aby na nás nemusel čekat, zkuste to taky, 2-3 hodky si tam užijete jak nic a nebudete mít špatný svědomí, že tam na vás čeká. Co jsem četla, tak někteří “průvodci“ naléhali, ať už se jede, dejte si na to pozor a nenechte si to tím zkazit.

Vodopád Cunca Rami

Hahahahahahahahahahahahahaha. Tohle byl fakt jeden ze zážitků na které těžko zapomenu. Z Labuan Bajo to po jejich transflores highway (= krásná asfaltová silnice, která vede celým Floresem) trvá tak hodinu a půl, ale po sjezdu z ní je cesta nejen za vodopády náročnější. Žádná asfaltka, ale kameny, vodou vymletá cesta, bahno, z kopce do kopce, kamínky. No máte se na co těšit. Ale budete projíždět místníma vesničkama, horama, mrakama, fakt zážitek. A to ještě nevíte, co vás čeká dál.

Tondu jsem navigovala a navigovala a když už jsme se skoro blížili k místu, tak jsem čekala, kdy se objeví nějaká cedule, podle které se vydáme dál, ale místo toho na nás vyběhla jedna šedesátnice, která na nás křičela ‘’čunča rami, čunča rami’’ a my že ‘’jojo’’, jeli jsme dál, ale ona běžela za námi a nedala se odbýt. Tak jsme se nechali odnavigovat, kde zaparkovat. Zaparkovali jsme, nastříkala jsem se repelentem (vemte si ho i dolů do baťůžku, fakt!), který jsem rychle hodila do přihrádky v motorkce a vyšli jsme. 

Tohle bychom asi sami úplně nenašli, neměli jsme vůbec představu, že se tam půjde cestou, kterou jsme šli. Dobrých 40 minut džunglí jsme tam šli (vemte si pořádný boty, protože žabky jsou ohromný NE). Museli jsme si je sundat a bosky jsme se ‘’brodili’’ rýžovýma políčkama, místní trávou, bahnem, roštím, lesem, potokem a až pak se nám ukázal vodopád. A jestli stál za tu cestu a moje panické pištění (nesnášim vysoký roští a trávy u nás, natož tady – plné housenek, určitě hadů, pavouků a ještě navíc bosky?!)?  Rozhodně. Jen škoda, že jsme přijeli pozdě odpoledne a neměli více času, báli jsme se, že pak netrefíme domů.

vodopád cunca rami

Pro pani jsme si připravili 75 000 rup, ale odmítla je, že chce víc (eh, vážně?), tak teda 100 000 idr (=160Kč) a poslali jsme jí domů, úplně jsme před ní nechtěli vytahovat veškerou techniku. Pak tam ale na nás naběhl další místní a chtěl po nás další ‘’desátek’’, to jsme ale už odmítli platit a snažili jsme se mu vysvětlit, že jsme už platili u ‘’old lady from the village’’, tak se začal smát a všechno bylo okay. Cesta nahoru už byla úplně v pohodě a trefili jsme jak nic.

vodopád cunca rami

La bohéme výlet za pink beach a odpadky

V hostelu, kde jsme spali poprvé nabízeli za 75 000 (cca 130Kč) odvoz za průzračnou vodou a potápěním, protože pláže v Labuan Bajo byly ošklivé, tak jsme se na výlet vydali. Když jsme lodí zaparkovali na pláži, která byla zdevastovaná plasty, tak jsme se zhrozili, že to snad ne – už z důvodu, že nás za ty peníze vezou za plastama a za druhé, že tohle zplastování je fakt realný a příspěvky, co vidíte na sociálních sítí fakt nepřehání. Pak jsme ale jen prošli kousek lesíkem a ocitli jsme se na boží růžové pláži.

la boheme bajo trip pink beach(za foto děkujeme @Hynecheck)

 

la boheme bajo trip

Co dále v Labuan Bajo dělat?

Vodopád Cunca Wulang – Vodopát v kaňonu. Je cestou na vodopád Cunca Rami (viz výše), odbočkou o pár minut dříve. Anebo se můžete jet podívat do jeskyně Batu Cermin. Ani jednou jsme už nestihli z důvodu časového presu.

Třídenní výlet lodí na ostrovy Komodo

Co ale stoprocentně v Labuan Bajo musíte zažít, je tento několikadenní výlet na Komodské ostrovy. To byl jeden z highlightů celé naší dovolené a pokud budete někdy v Indonésii, určitě sem musíte jet.

komodo island long lasting trip

Dva dny jsme chodili po Labuan Bajo a obcházeli všechny firmy, co nabízejí výlety na Komodo, některé vypadali líp, ale stály nesmysl a to naše bylo jedno z výhodnějších. Vzali jsme si výlet na 3 dny, 2 noci. Vůbec jsme netušili, do čeho jdem a nevědli tak, co poptávat. Ale chtěli jsme klimošku v kajutách a trošku hezkou loď. Jedna slečna, co se vrátila z Indonésie mi doporučila agenturu LongLastingTrip, tak jsme se u nich stavili a rovnou to vzali. Zdáli se být nejdůvěryhodnější, cena byla přijatelná (2 500 000 idr = 4000kč za jednoho člověka) a poté, co jsme obešli snad všechny agentury, jsme to chtěli mít už z krku.

Jestli vám cena přijde moc, tak já nelituju jediný koruny! Neuvěřitelně jsme si to užili, posádka byla snová, jídlo famózní, skákali jsme z lodi, viděli delfiny, plavali s mantama, želvama a viděli jedny z nejhezčích západů a východů slunce. Pokud jen trošku váháte, tak už neváhejte, protože fakt není nad čim.

Cena navíc zahrnuje: transfer z hotelu a zpět, jídlo po celou dobu výletu – snídaně, oběd, svačina, večeře, kafe&čaj (nemusíte se ho bát, nám neskutečně chutnalo, řikali jsme, že tam vařili líp jak v restauracích, co jsme byli), průvodce, neomezenou vodu, výbavu na šnorchlování a služby. Jediné, co to nezahrnuje je vstup do Komodo národního parku (vidět varany), alkoholické a sladké pití a dýška.


První den:

V 9:00 nás vyzvedl řidič, odvezl nás do přístavu, kde nás vyhodil u sámošky se slovy, že nemáme v ceně svačinky a sladké pití, tak jsme si s Barunkou koupily sojové mléko do kafe, ioinťák, kluci piva a nalodili se.

První zastávkou byl výšlap a šnorchlování na ostrůvek, který jsme si fotili večer před (haha), přes oběd jsme přejeli na ostrov Rinca, kde jsme konečně viděli varany. Platili jsme 250 000 rup za vstup (chtěli nás natáhnout na 350 000,-, ale long lastring trip nám předem řekl, že to stojí tolik, tak to tam nějak pošéfili a nic navíc jsme neplatili). Ranger, který nás po národním parku prováděl, byl v ceně výletu. Měli jsme štěstí, varanů jsme viděli hned několik, u místní kuchyně, kde čuchali k syrovému masu. Po zbytek okruhu, který jsme šli, už jen jednoho a pak jen opičky a bůvola. Mimochodem, v přístavu je zákaz koupaní, můžete tam narazit na bílé krokodýly, no jako uvítání super:

komodo island long lasting trip

rinca ostrov varani rinca island

Po nalodění jsme dostali svačinku v podobě smažených banánů se trochou sýru a salka a jeli na další spot, mangroovový les. Ten byl jeden z těch nejnejnej. Cestou tam jsme potkali delfíny a prý jsme měli štěstí, protože je tu nikdo nikdy neviděl. Už delfíni byli neuvěřitelný zážitek, ale to, co přišlo po nich.. To mi vzalo dech. Z toho mangroovovýho lesu při západu slunce odlítaly stovky (a stovky a stovky a stovky!!) netopýrů na pevninu do ovocných lesů, kam se přesouvají pro potravu a zůstávají přes noc. Tohle celé umocňoval nejhezčí západ slunce, který jsem za ten měsíc viděla. Byl tak růžový, že když jsme se na sebe dívali, byli jsme úplně červení, jak se na nás odráželo sluníčko.

long lasting trip komodo islands

Přes večeři jsme začali plavbu k ostrovu Padar, kde nás druhý den čekal výšlap za východem slunce.

Druhý den:

.. jsme vstávali už v 5, abychom před 6 byli na vrcholku ostrova Padar, jeden z Komodo ostrovů. Sem jsem se těšila nejvíc ze všech našich zastávek, one of the things on my bucket list, you know. Byli jsme na vrcholku jako jedni z prvních a než se vyhlídka zaplnila lidmi, netrvalo to moc dlouho. Ale lze si tu najít svůj koutek a být chvilku sám a jen to vstřebat.

Info: Západ slunce zde bude stejně krásný.

Info2: nikde během tohoto výletu nebudete bez lidí. Všechny společnosti, co tyhle výlety poskytují, mají stejnou trasu, tak se budete potkávat.

ostrov padar

ostrov padar

Hezky odsud vidíte tři různé pláže, růžovou, černou a bílou. Růžová pláž byla naší další zastávkou. Na jedné jsme už byli, tak jsme se na ní nenechali vyhodit, zůstali na lodi a skákali z ní do průzračně modré, čisté vody a plavali 10/10!

A teď to přijde! Hned poté jsme jeli na Manta point, kde se střetává hned několik mořských proudů a způsobuje t, že se na tomto místě koncentruje planktom a ‘’vábí’’ sem manty. Tím, že to je příroda, tak není jisté, zda nějaké uvidíme, ale .. my jich viděli asi 20! A byly ohromný, čekala jsem nějaký drobečky, ale ony byly třeba 1,8m na 2e,5m velký!

plavání s mantama

Kousek odsud byl takový snový jenom z písku ostrůvek, říkají mu Banana Island, protože.. no jen se podívejte sami.. „) Tam jsme taky byli (<333!).

Tady hodně opatrně (teda všude takhle na vodě), sluníčko tam šíleně pálilo a bacha na korály, Tonda mě z lásky šťouchnul do moře a já si o ně rozsekla nohu.

banana island

Tady jsme už byli docela hotoví, horko, sluníčko, na lodi se nám dobře nespalo a už jsme chtěli jenom odpočívat, ale.. pokračovali jsme na šnorchlování se želvičkama a fakt jsme měli zase štěstí. Večer jsme odpadli hned po večeři a třetí, poslední den…

Jsme se jen flákali, koupali a jedli.


Byla to nezapomenutelná plavba, uteklo to jako nic a bylo to lepší než moje očekávání.


Důležité věci, než vyrazíte na Komodo ostrovy:

Jídlo, které jsme na lodi dostávali bylo naprosto fenomenální, indonésské, ještě lepší než jsme dostávali v restauracích. Vždy nám přinesli x různých variací talířů, kde byla zelenina na mnoho způsobů, ryby, maso, přílohy a ovoce jako desert. Dostávali jsme snídani, oběd, svačinu a večeři – hlad jsme rozhodně neměli a to ani ti největší jedlíci (Hynku?).

komodo island long lasting trip

Voda byla v barelech kdykoliv k doplnění, sladké pití a alkohol jsme si museli koupit sami. 

V jedné kajutě s klimou jsou dvě palandy, kam se vejdou dohromady čtyři lidi. Nás na lodi bylo 6 a každý pár měl vlastní kajutu, což bylo velmi příjemné. Nedokážu si úplně představit v sezóně tam být ve všech deseti lidech. Takhle jsme to měli na pohodu.

Sprcha i záchod tam byly, samozřejmě. Sprcha tekla spádem a velmi pomalu, ale nic, co by nám vadilo, ale jen ať to víte. Zuby jsme si radši čistili pitnou vodou.

Co si nezapomenout vzít:

Plavky, plavky, padesátku krém, plavky, nutnou lékárníčku, kdyby náhodou, lepší boty na výšlap (ale v žábkách to dáte taky), ručník nebo sárong, žabky (do sprchy, fakt to nemám ráda, #NaPrinzeznuNo), pohodlné a volné obloečení přes den a na výšlapy (je tam fakt horko) a na večer něco teplejšího, byla docela zima – mikina stačí.

SIM karta mi ostrovy nepokrývala (operátor XL Axiata), ale Barče s Hynkem jejich Telekom ano, tak keep in mind.


Snad jsem na nic nezapomněla, ale kdyby ano, nebojte se mi napsat komentář nebo zprávu, jsem ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu a ráda s čímkoliv poradím.

Mějte se krásně, dávejte na sebe při cestách pozor a hlavně si to užijte,

Domča