Author

Dominika Pokludová

Browsing

Před dvěma týdny jsme se s Tondou vrátili z Portugalska. Oba jsme se tam těšili, ale už jsme naučení nemít žádný očekávání a vyplatilo se. Portugalsko jsem si zamilovala, vyšlo nám nádherný počasí a už jsme plánovali, kdy pojedeme zas – tak trochu klasicky jsme nestihli vše, co jsme chtěli, ale byla to po dlouhý době dovolená, jak má být. Tak akorát cestování a památek, samý dobrý jídlo, trošku flákání, koupání.. Od všeho trošku.

Já jsem tak dlouho nesdílela outfitový článek, že už ani nevim, jak se fotí a co se k tomu píše. Přemýšlela jsem, jakým směrem teď vést blog. Chtěla bych dát blogu zase nějaký řád, tak nad tim už dlouho přemýšlím a stále mě nic nenapadá. Zastávám toho názoru, že všechno přijde v ten správný čas, ale já tady nějak nedokážu už jenom čekat. Proto pokud máte nějaký (jakýkoliv) nápady, klidně i fakt šílený, tak šup sem s tim (klidně budu skákat z letadel kvůli tomu). Třeba mě k tomu něco svýho napadne a bude z toho celorepublikový trhák (ehm :D).

Někdo má doma hromadu bot, další desítky kabelek, rtěnek.. You name it, každá máme něco. Jako malá jsem sbírala lístky z kina, pak nálepky do nálepkovýho albíčka (čím víc 3D a třpyticé byly, tím to bylo lepší..). Když jsem trošku vyrostla, vyměnila jsem to za snad každou barvu, velikost a tvar korálků a bavlnek. Milovala jsme plést a navlíkat. Náramky museli nosit všichni kolem mě a na klíčích nosili krokodýly z korálků (pamatujete?). Pak přišla puberta, s tím každý odstín červeného, růžového a i křiklavě žlutého laku na nehty (tahle sbírka mi zůstala do teď :D, typla bych si, že víc jak půlka je vyschlá).

Když mi jedna z kamarádek vyprávěla, že se svým klukem jsou jak dvě rozkrojený ztracený půlky pomeranče, co se zase našly, asi jsem nevěděla, o čem úplně mluví. Zamilovaná jsem byla. Párkrát, ale tak akorát, abych věděla, že to je krásný. A tak to fakt bylo. Ale když to srovnávám s tím, co mám teď nebo to, co mají oni, tak to bylo nic.  (Ty rozkrojený pomeranče jsou prostě tak unikátní, ale každej jinej, že zapadne jenom do toho svýho. Rozumíme?)