JSEŠ MOJE DRUHÁ (ZTRACENÁ) PŮLKA POMERANČE?

Když mi jedna z kamarádek vyprávěla, že se svým klukem jsou jak dvě rozkrojený ztracený půlky pomeranče, co se zase našly, asi jsem nevěděla, o čem úplně mluví. Zamilovaná jsem byla. Párkrát, ale tak akorát, abych věděla, že to je krásný. A tak to fakt bylo. Ale když to srovnávám s tím, co mám teď nebo to, co mají oni, tak to bylo nic.  (Ty rozkrojený pomeranče jsou prostě tak unikátní, ale každej jinej, že zapadne jenom do toho svýho. Rozumíme?)


Bylo to věkem? Těma klukama? Mnou? Přece jenom jsme se všichni za těch x let už změnili. Rozumněli bysme si vůbec ještě? Máte na vaše minulé vztahy otázky, na které jste nikdy nedostali odpovědi? Já jo.

.

Jsem prostě zvědavá, chovám se racionálně (někdy mi to jako ženě ujede teda :D) a když se mi před nosem odehraje nelogický vzorec chování, potřebuju vysvětlení. Každej funguje jinak a můžeme pochopit věci různě. A to vedlo k tomu, že jsem se jednou na vejšce opila po jedný (neúspěšný) zkoušce se svym ex. Náš rozchod nesl tak nešťastně, že mě po něm začal ve škole pomlouvat a ze dne na den se se mnou všichni přestali bavit a začala tak trošku šikana, já se stáhla do sebe a už se pak nikdy s nimi nedokázala normálně bavit. Chodila jsme týdny s brekem domů. Už tak jsem tu školu nesnášela, teď ještě tohle. Výborně. No ale zpět k tomu opití. Seděli jsme tam několik hodin. S několika (nebylo jich málo) skleničkama (lahvema?) vína. Vše jsme si vyřikali, omlouval se mi, ze srdce. Odpověděli jsme si upřímně na všechno, to víno byl fakt dobrej nápad a najednou byl vesmír zase tam, kde měl být celou dobu a mohli jsme ve škole vedle sebe zase normálně fungovat. 


Zpátky ale k tématu. Je to proto, že všema těma rozchodama (a tím, jak jsme se k sobě chovali) jsem naše společný hezký zamilovaný chvilky vytěsnila a nevěřila, že nějakýho svýho soul mate někdy ještě potkám anebo jsem i já, konečně našla svojí ztracenou půlku pomeranče a celej můj love life dává smysl?

Jste ready si o tomhle u mě číst? Jsem vůbec já připravená vám o tomhle tady psát?


Všechno se totiž tak nějak stalo. Z ničeho nic. A samo. (Dobře.. s malým šťouchem od Barborky – děkuju!) Taky to bylo všechno ultimátně rychlý. Tak rychlý, že jsem se stále nestihla zastavit, nerozkoukala se a nevzpamatovala se z několika věcí. První, že už je půlka srpna za námi. Už vůbec se nevzpamatovávám z toho, jak skvělýho parťáka na život mi Bali přineslo. On má i to, co jsem po svym klukovi ani nechtěla. 


(Teď jsem si to přečetla a sama nad sebou jsem se znechuceně zašklebila, jak jsem zabouchlá.. :D)


A za třetí se nevzpamatovávám z toho, že jsme se vůbec potkali. Museli jsme kvůli tomu letět přes půl světa na Bali, kde jsme do sebe omylem narazili.  

… kam jsem jela zadaná. Žádný pusinkování nebylo, to bych nikdy nedopustila. Pamatuju si ale, když jsme jeli na nějakej výlet s ním, mým spolužákem a barunkou, vydupala jsem si, že jeden den chci s ním jezdit na motorce (byli jsme tam dvě holky, dva kluci, dvě motorky a kluci spolu asi jezdit nebudou..). No a večer… Večer už jsem si četla náš společný horoskop – ehm. A pak? To už jsem se nedokázala ani normálně chovat, jak nervózní jsem byla, nedávala smysl, když jsem něco řikala.. No a víte, co je na tom nejzajímavější? Vůbec to nebyl můj typ. Teď? Teď.. 

.. po skoro půl roce.. 

Bez tebe už nedokážu spát, ani Karamela se ke mně tak nemazlí. Chci se s tebou promačkat světem, ať už v autě na cestách nebo ráno doma s nevyčištěnejma zubama v posteli. Mám v tobě oporu, v nezdravym jídle, ale i šílenejch snech a druhou půlku rozkrojený pomerančový pecky.


Díky vesmíre.


A co vám tím chci dnes říct? Nebojte se si přiznat, že to někdy neni ono. Neberu to jako nic špatnýho, ba naopak. Je skvělý, že dokážete sami se sebou tak pracovat. Je fakt strašný, když budete zaplácávat svůj (velmi drahý a omezený) čas někým, s kým si nedokážet představit ještě 20 000 společných večeří. (To platí i s kamarádkama).

A nikdy nezapomínejte, že máte kamarády/ky. Najednou si myslíte, že máte vše, co k životu potřebujete. Ale to není pravda. Věnujte se jim, ozývejte se jim, choďte na kafíčka. Hlavně. Je. Prosím. Neodbývejte. Jinak je ztratíte.