NOW AND THEN

Je zajímavý na sobě pozorovat a uvědomovat si, jak se zamilování s věkem mění. Pamatuju si na svýho prvního kluka. To bylo něco tak.. hezkýho. Všechno bylo poprvý, proto to celý bylo tak pěkný. S každým zážitkem přišlo nadšení (i slzičky). Bylo to pure a nikdo neřešil, kdy komu, co a jak odepsat. Že musim počkat ”alespoň” dvě hodiny než mu odepíšu, protože jinak to bude mít moc lehký a že musim dělat nedobytnou.. A další ostatní bullshit. Všichni to známe, ne?

Ten, kdo říká, že to nikdy neudělal, kecá! 😀 Jsou to špatné vzorce chování, které si předáváme ”z generace na generaci” (nejen v úzkých kruzích kamarádek, ale píšou o tom i různé časopisy..), které prostě nefungujou. Měla jsem pár fajn vztahů a když jsem nad tím teď přemýšlela… Tak čím míň jsem tyhle nesmyslný kejdy řešila, tím víc fajn to pak bylo. Makes sense. Pamatujete toho, jak mě vzal na tinder rande do Bratislavy (jeden z velmi čtených článků zde)? Byla jsem z něj tak paf, že jsem byla schopná udělat cokoliv. (To bylo tím, že jsem od něj neměla tu pozornost, co jsem chtěla :D). Samozřejmě jsem se všech těhle ”rad” držela… a šlo to totálně do kopru :D.


Teď jsem se držela nohama na zemi a udělala všechno naopak.


Víte.. ve vztazích od mýho prvního kluka do teď to bylo takový.. Zblázněně růžový, ale zároveň totálně slepý (jednoduše jsem nemyslela mozkem :D). Neměli jsme takové možnosti, takže ten vztah šel zažívat úplně jinak (ani hůř, ani líp). Pak se zas bojíte, že budete až moc zamilovaní a že toho kluka zamilovaností odpudíte (to se bohužel fakt děje..). Bojíte se více a více věcí, který můžou přijít. Máte před očima milion scénářů ”co by kdyby”.

Čehosi se bojíte, nevíte přesně čeho, a proto do toho nejdete po hlavě, mám pravdu?

Nechtěla jsem teď o to nejhezčí kvůli tomuhle přijít, chtěla jsem to, co v šesnácti. Tak jsem nedala na ani jeden z těch časopisovejch ”návodů” (neřikejte mi, že jsem pinda, že jsem to kdysi udělala, byli byste sami proti sobě :D) a dělala to, co jsem zrovna chtěla. Když jsem ho chtěla vidět, řekla jsem to. Když se mi stejskalo, řekla jsem to. Jakkoliv jsem si to prostě zařídila a byla u toho děsně nenápadná. Třeba když jsme se neměli vidět a já to už nemohla vydržet, lehce jsem zmapovala situaci. Co má ten den v plánu, jak se má, s kym kam jde… No a pak jsem ”zrovna jela kolem”.. #žena


Náhodě musíte jit prostě někdy naproti 😀.


Jasně, napadlo mě, že nebude moci nebo si bude připadat, že na to moc tlačim, ale přece… Pokud on bude chtít taky, tak proč bysme se sakra nemohli (neměli?) vidět? Řekla jsem si, že nebudu dělat zagorku. Takhle alespoň brzo zjistim, že je to buď za A) na nic anebo za B) úplně boží.

A víte co? Ono to klaplo. Je mi zas jak v těch šestnácti. 2018 mi od tý doby utíká jak nic, zažili jsme toho spolu už tolik božího, že se nemůžu dočkat, co dalšího máme před sebou. Mám konečně takovýho kluka, kterej je ještě víc než to, co jsem kdy chtěla. Jsem tak nechutně zamilovaná, až mě to samotnou děsí a pokud se stane, že budu lítat a nebudu ničeho normálního schopná, stáhněte mě od všech těch duh&jednorožců zpátky dolů :)).

Takže tak :))).