Plánovala jsem články v úplně jinym pořadí (třeba konečně napsat o Bali :D), ale jak já furt říkám.. Všechno má svůj důvod. Na Bali jsem si uvědomila něco, co jsem si nechtěla přiznat v Praze. Možná mi to proběhlo hlavou už před odletem, ale tak moc jsem nechtěla, aby to byla pravda, až jsem si zakázala na to nemyslet. 

Julka říká, že ‘’Bali je magické a přijdeš tu na to, co nechceš’’.  Celý měsíc jsme tam byli s Barunkou a kamarádama 24/7, poznávali jsme nový věci, zažili toho kupu a bavili se o věcech, na který by normálně nepřišla řeč a společně si užívali každou možnou chvilku.

Když ale cestujete sami, několik (dvacet pět!) hodin v letadle a jste bez mobilu, máte dost času o všem přemýšlet. Stihla jsem si to srovnat v hlavě už na Balijskym letišti, takže si dokážete představit, jak na mě lidi koukali, když jsem po letištích&letadlech chodila celá flekatá, červená a ubulená 😀 (nebylo to v tu chvíli nic veselýho). Tento stav přetrvával další dva týdny v Praze. Plácala jsem se s timhle problémem sama v sobě a jenom se modlila, ať se to nějak vyřeší samo. Nevyřešilo. Obviously. K podovolenkový depresi v mínus patnácti ještě tohle. #novýborně


(úplněj konec světa vám řikám :D)


Než abych jako obvykle od problému utekla, snažila jsme se to nějak vyřešit. Nemám ráda, když nemám tyhle věci pod kontrolou. To je too much drama i na mě, i když to v jiný formě vyhledávám (inside joke ode mně pro mě:D) . Stálo mě to nervy, nový kérky na ruce a balíčky prosmrkaných kapesníčků, ale všechno špatný, je pro něco dobrý. Kdybych jeden den nad jednim kafem nefňukala Freecoolíně, tak teď nejsem na Islandu, kde to je mimochodem naprosto do-ko-na-lý.

”Speaking of dokonalý”, konečně mám pocit, že můj život je v pořádku a tam, kde má být. Všechno tak krásně do sebe začlo pasovat (když nebudu počítat to, co se nám stalo s Abby). Ale to zas někdy příště, hm?

Posílám ”teplo” a sluníčko z Islandu, pusu a krásnou neděli,
Domi


PS: pokud chcete nějaký drama anebo si v životě něco vyřešit, odleťte na Bali :D!