Je to venku. Nové štěňátko doma! U blogerek se rozmohl ”trend” těhotenství a miminek (:D), tak my si pořídili dalšího pejdu. Po tom, co nám před rokem odešla Kejtynka se na chvilku doma zakázalo další štěňátko. U toho jsme s mamkou dlouho nevydržely a začlo se jedno zase hledat. Není to ”věc”, která na kterou se ukáže, druhej den je. Mamka hledala měsíce a měsíce, aby štěňátko nebylo z množírný a aby měla dobrý rodokmen. To se nám splnilo víc, než jsme chtěly.

Vypřály jsme si nejen hodný štěnátko, který spí celou noc, nekouše, poslouchá a je boží, ale taky skvělou slečnu majitelku (zdravím Marti), která vše dělá/dělala s láskou. Ani si nedokážu představit, jaký to pro ní a maminku miminek musí být, když já řvala při odjezdu jak blázen.

Ale poslouchejte, jak to teda s Kari bylo. Dva měsíce nám mamka dávala vědět, že teda tohle štěndo by mohlo být naše, ale že to neni jistý, protože slečna majitelka slíbila jedno z vrhu chovné stanici od tatínka. Tak jsem se na to neupínala, protože, to je pak smutný, když to neklapne. Jeden den nám mamí oznámila, že si teda naší Karamelku vemou, ale že se na štěňata alespoň pojedeme podívat, protože jsme nikdy takhle malý neviděly. Jsme přijely, poňuchňaly a když jsme jely domů, tak mamí, že se na ně pojedeme podívat zas a ségra řekla, že už nechce, že jí to bylo strašně líto a že se jí zastesklo po Kejtynce, že by to nedala. V ten moment to mamka nevydržela a vyhrla ”no ona je ta žíhaná naše, mělo to bejt překvápko k narozkám”.

Takže tady je, naše Karamelka neboli Kari. Štěňátko Staffordšírkýho bulteriéra, další (čtvrtej) staffy v rodině.