Tak můžu začít znova. Další blbec do portfolia. A jak já říkám: jednou blbec, pořád blbec. Chlapi se zas tak moc nezměněj. Nic nehledám, protože vím, že když to čekáte nejmíň, to dobrý přijde samo. Mně nevadí být sama, fakt ne, máte času kolik chcete, můžete se vídat s kým a kdy chcete, nikdo vám to nebude brát za zlý (co je horšího než kluk, co žárlí na váše kámošky?!). Ale týjo… nemáte s kým jezdit na výlety, chodit do kina nebo třeba na zmrzku a (neopětované) lžičkování s Abby je sice boží, ale má nědo do sebe, když vás někdo obejme.. Stejně to je s kamarádkama, s nima je všechno bajéčný, ale to napětí mezi dvěma lidma patří k tomu, aby se procházky a chození do kina posunuly o level up. 

Takže mně nechybí ten někdo (do jistý míry), ale mně chybí společnost, když všechny holky budou na randíčkách se svýma klukama a já nebudu chtít sedět doma sama (s Abby) u filmů. Nebo tu teď lžu sama sobě a už chci někoho, po kom se mi bude moci stýskat?

Ale zpátky na úplný začátek. S někym jsem se chvilku vídala. Dva měsíce než jsme se poprvé potkali jsem věděla, že mě chce poznat a že se mu líbím. Potkali jsme se, šli na rande a znáte to, toho člověka vlastně vůbec neznáte, tak se poznáváte, poznáváte a věříte mu většinu toho, co řekne, protože neni nikdo, kdo by vám to jakkoliv vyvrátil anebo aby se k vám dostali nějaké drby. Takže se všechno zdá kouzelný.

Teda.. Dokud se vám do toho tak nějak nezamotá jeho bejvalá :D. Pak to začne být docela hustý. No a ikdyž si řikáte, že vás holky už nemůžou víc překvapit (protože víme, jak se nějaký holky dokážou chovat), přijde jedna, všechno vám vyvrátí a vy si říkáte ”Panebože, tak je tohle normální?”.

Jednou mi jeho ex napsala na facebook mega brutální slohovku o všech různejch věcech. Asi ho chtěla přede mnou shodit a ublížit mu? No, to se jí nepovedlo. Mávla jsem nad tím rukou. Takovýhle věci neřešim, nejsem blbá a dokážu si na někoho udělat obrázek sama. Jak s úplně neznámým člověkem, tak člověkem, který se kolem mě motá nějakou dobu.


Jednou jsem u něj spala, druhý den ráno jsme si povídali nad čajem v kuchyni a v momentě, kdy jsem si řikala, jak je rozespalej děsně roztomilej, někdo agresivně začal zvonit k němu do bytu. No. Ano. Byla to jeho bejvalka. Scénička proběhla, já tam seděla, mlčela a bála jsem se, aby mi nevythrla čaj z ruky a nevylila mi ho naštvaností do počítače. Křičela na něj, pak trošku i na mě a bejt tam se mnou Abby, tak má připomínky i na ní :D.


Jsme se teda s ex-slečnou potkaly a já ještě vtípkovala o tom, že pokud to táhne s náma oběma, tak že to nejhorší už má za sebou. Celá já no.

😀


Nechala jsem to být, byla děsně v pohodě, protože to jsem prostě já a nechala věci plynout tak, jak samy šly.. Všechno bylo fajn. Byl šikovnej, pěknej, docela jsme si rozumněli, emoce teda spíš nic než něco, ale na druhou stranu řikal, jak se těší, až poznám jeho mamku, že nám koupí letenky do Londýna, plánoval nám další výlety a né jednou mi spontánně řekl miláčku. Když jsme spolu hodinu volali na FaceTimu, tak to prostě bylo super. Než mi druhý den z ničeho nic přestal odepisovat.


Když začnete mít někoho malililičko rád a plánujete si společnej víkend, tak tohle docela zabolí. 


Já se smířim s tim, že mě někdo odmítne, dyť jo, já už taky z nějakejch důvodu odmítla pár kluků (#heartbreaker :D) . Ale z ničeho nic odejít jako srab (nejradši bych to tu vyměnila za daleko sprostší slovo, ale musim se držet) bez vysvětlení, když to bylo všechno fajn? S tim se nesmířim.


Odešel bez jakýhokoliv vysvětlění. Prostě čau.

Jak jsem říkala na začátku, jednou blbec, pořád blbec. 


Tímto dneska končim, na pokračování si musíte počkat. To bude taky docela pecička.

Kdybych o tom napsala knihu, bylo by to na bestseller.

Máte se na co těšit :D,

Domi


Křivák – Brandy Melville / Top – Zara / Sandálky – Aldo (podobné here) / Kalhoty – Zoot (here) / Kabelka Karl Lagerfeld – Zoot (here)