Dnes asi něco z úplně jiného soudku. Toho nejhoršího, co si ode mě když přečtete. Ani nevím, jak vám to mám napsat. Chci vám to vůbec napsat?

Stala se u nás v rodině smutnost. Možná jsme to mohli trochu tušit, ale nechtěli jsme si to doma přiznat. Už vůbec jsme na to nechtěli pomyslet, představa, že to příjde, nás ničila. 

Kejtynka nám z ničeho nic těžce onemocněla. Ochrnula na půlku těla. Nejdříve se jí začali rozjíždět nožičky, pak přestala vidět, nevnímala a po pár dnech jsme ani nemohli chodit ven. Jen se motala a já se o ní bála, aby jí jiný pejsek něco neudělal. Zhubla tolik, že se jí začaly propadat líce. Přestávala to být ona. Aktivní, usměvavá Kejtynka.

Prý infarkt míchy. Nevylučuje se nádor. Doktor prý nikdy nic takového neviděl. Věřili jsme ale v to lepší. Vždyť to byl do teď úplně zdravý pejsek.

Když jsem odjížděla do Chorvatska, plakala jsem. Bála jsem se, že jí vidím naposledy.. V týdnu jsem se s Gábi dozvěděla, že má agresivní nádor v hlavičce. Tu noc jsme se obě psychicky složily. A co teprv musela prožívat doma sama mamka? :(.

Jediné, na co jsem myslela bylo, že už chci být doma. Chci mít Kejtynku u sebe, chci si jí namáčknout na hrudník.  Přesně tak, jak jsme to každé ráno spolu dělaly. Chci s ní společně usnout. Chci, aby byla zdravá. Dovolená sice ubíhala jako nic, ale taky se příšerně táhla.


Náš poslední večer, ze soboty na neděli se mi zdála strašná noční můra. Mně se nezdají,vůbec. Fuj. Skoro všichni v ní byli zabiti. To se mi už vůbec nezdá. Znamení?

V neděli jsme odjížděly domů, před cestou jsme se zastavily v sámošce. Čekala jsem s Fífou (pejskem) v autě, než Gabča přijde z nákupu. Na přední kapotě jsem si trhala obočí, druhý den v pondělí jsem měla natáčení a ráno bych to nestihla. Hrálo CDčko Robbieho Williamsa, moje oblíbená písnička. Najednou jsem si vzpomněla na Kejtynku a vyhrkly mi slzy do očí. Hned na to jsem si vzpomněla na Kristýnku, zesnulou dceru maminky (mojí ségru). Napadlo mě ‘’to už jsou spolu tam nahoře?’’. Strašně moc jsem se rozbrečela. V ten samý moment se to cédéčko přeplo SAMO OD SEBE na písničku, kterou jsem měla vždy spojenou s Kristýnkou a maminkou.


Náhoda? Určitě ne.


Cesta domů byla nekonečná, když jsme ale s tetou ve tři ráno přijely k nám domů, maminka byla vzhůru. Se slzama v očích nám oznámila, že Kejtynka to v sobotu nezvládla a odešla.

To co se mi v předchozích dnech dělo bylo jako co?

Už je to týden, co tomu tak je. Neopustila nás jen pejska. Odešla od nás osobnost. Kejtynka byla 150% člen naší rodiny, byla jako moje ségra, nejlepší kamarádka. Neopomenutelný článek. Byla pro nás všechno. Přišla k nám do rodiny, když nám odešel první pejsek, Hanynka. Přivítali jsme jí s tím nejmilovanějším srdcem. Podívala se s náma do Thajska, kde nám nosila mrtvý žabičky před dveře ( :)) ), plavala (spíše skákala jako laňka) v moři, stěhovala se s námi čtyřikrát, roztrhala nespočet hraček, dávala si s taťkou každý večer ”skleničku”. Pískající kachnička dovezená až z Dubaje, byla její nejoblíbenější věc. Radost opětovala všem, kteří se s ní seznámili. Nikdy by nikomu neublížila, všechny jen pusinkovala. Byla pro naší Abbynku podporu. Byly nerozlučná dvojka, nemohly bez sebe být. Stejně jako my bez ní.

Teď jsme tu o jednoho míň a je tu takový ticho.. Smutno. Pokaždý, když přijdu domů, furt čekám, kdy z poza rohu vyběhne ještě Kejtynka. Už bohužel.

Dala naší rodině lásku, radost a klid, co si nedokážete nikdo z vás představit. Kdykoliv nám nebylo dobře, přišla se pomazlit a ležela s vámi, dokud jste se nesmáli a neměli dobrou náladu. Byla rozdávající sluníčko. Kdyby mohla, rozdala by se a my ti za celých nádherných devět let strašně moc děkujeme.

Tímto se s Tebou, Sluníčko naše loučíme, moc Tě milujeme. Byla jsi naše všechno.

<3

OLYMPUS DIGITAL CAMERA