LONG TIME NO SEE

Tak.. kde bych začala..

V první řadě…. Ahoj! Já se vám tak strašně omlouvám, že jsem se tu neukázala tak dlouho… ale.. bylo třeba si na chvilku přehodit priority. Vyměnit příjemný povinnosti za ty nepříjemný. Před vánocemi jsem musela dopsat bakalářku. Uhr. Odevzdávala jsem jí už v létě, ale protože jsem se jí psala za pět dvanáct, tak mi jí neuznali a musela jsem jí teď přepisovat znova (to bych nebyla já, kdybych někdy něco dělala včas.. 😀 ).

Takže ani ne tři týdny do deadlinu v prosinci jsem jí začla předělávat. S mojí nechutí ke škole jde všechno děsně pomalu. Ono, když víte, že to NIKDY nebudete ani z 0,000001% dělat a baví (a živí) vás věci z úplně jinýho soudku, tak je těžký se alespoň k něčemu málu dokopat (určitě se nás tu takových potká víc). I když se zdá, že jsem na to měla spoustu času, tak místo toho, abych si k tomu sedla a psala, tak jsem seděla, nervovala se a brečela, že to nedám (taky klasika :D).

A dopředu jsem to zas psát nechtěla, protože ‘’času dost’’, že jo (vážení, to jsem prostě celá já :D).

Deset dnů před odevzdáním jsem tak šílela, že jsem za jeden den dokázala sníst jen pár kousků ovoce, což se po čtyřech dnech ve spojení s Crossfitem ukázalo jako katastrofa. Psychicky mi to nepřidalo, protože jsem byla slaboučká. Chápejte, crossfit je mojí denní formou terapie, kam chodím zapomenout, že nějaký ”problémky” sem tam jsou. Každopádně.. bakalářku jsem přepsala a úspěšně odevzdala, poslední možný den :D.

Pár dnů na to, jsem si (do)posunula plotýnku, což taky nebylo příjemný a moje fyzička se pravděpodobně dost zhoršila.. Nebo – dokážete mi tu někdo vysvětlit, proč jsem zadýchaná jak kdybych běžela maraton, když vyjdu pár schodů cestou na tramvaj?

Pak byly vánoce (asi ty nejhorší, co jsem kdy zažila), chvilku jsem si odpočinula, odjela s Jakubem před Silvestrem na chatu a vrátila se 31. odpoledne domů, abych byla doma, protože jsem nějak cítila, že to je nejlepší možný nápad. Navíc jsem se potřebovala naučit na zkoušku, bez které by mě nepustili ke státnicím. Stres za stresem 😀

31.12. jsem ve 22:00 seděla v obýváku na gauči a poslouchala nahrávky z přednášek závazkového práva.

No.. Mezi tou zkouškou a státnicema si asi dokážete představit, jak to u mě vypadalo. Stavy naděje střídaly stavy zoufalství a breku :D. No. A samotný státnice i s obhajobou byly docela zážitek, to kdybych vám vyprávěla… V květnu mě čeká ještě zkouška z ekonomie, tak vám to všechno pak povim. Vydržíte to ještě chvilku?

PS: Na učení mi pomohly guaranové a kofeinové tobolky, ty kofeinové musíte zapít velkym množstvím vody,a by fungovaly! 🙂

Pusu a už se těším, až vám nasdílím první várku fotek z Bali. Doufám, že se mi to podaří, není tu dobrá wifi na nahrávání fotek..

Domi