BEST (TINDER) DATE EVER

Je pondělí a já se probudila s opuchlýma očima. Večer předtím jsem se tak nějak složila. Brečela jsem kvůli klukovi. Sama jsem se nechápala, většinou jsem to byla já, která byla nad věcí. No když vám někdo nedá vysvětlení a jen tak odejde, tak to prostě nepoberete. Hodinu v kuse mi tekly slzly a nešly zastavit. Tak jsem je nechala. Nějak se samy prodíraly řasenkou a já časem přestala vidět. No. Pak mi Kuba připomněl, kdo jsem, že kvůli klukům nebrečím a že jsem přeci věděla, do čeho se pouštím.No to je jedno. Ten den jsem vstala s tím, že si zakazuju být smutná. Světe div se, ono to fakt fungovalo. Nahodila jsem positive mind set, na všechny se usmívala, nemyslela na nic smutnýho nebo zlýho, když se mě někdo zeptal, jak se mám, bylo mi dobře a fakt jsem to tak myslela. Jak už jsem vám jednou radila, na smutek je dobrý nebýt sám, celej den jsem tedy zařizovala všechny možný věci. Mimo jiné jsem si i znovu stáhla Tinder. Já vim, je to strašná applikace (trošku kecám, miluju jí :D), ale v rámci nějakýho odreagování a přijití nových myšlenek, jsem to musela udělat. Neberu to nijak vážně, ale je to děsná sranda a vlastně proč to tu okecávám.. Proč prostě proč ne? Tak jsem tam lajkla nějaký ty fešáky i ty, co zas tak krásní nebyli, ale byli něčím zajímaví, nechala to být a druhý den, když jsem jela ve čtyři odpoledne domů ze školy jsem jednomu odepsala.


Někdy před rokem a půl jsem šla s Brixi, jako její doprovod, na víno, kde byl on a jeho další dva kámoši. Brixi nechtěla jít sama, což chápu, tak jsem se ”obětovala” a šla. Večer fajn, víno dobrý, ale tím to pro nás skončilo.

Až do onoho večera. Naše konverzace probíhala takhle:


Já jsem blázen, ale něco takovýho, takhle fakt spontánního, jsem nikdy neudělala. A přesně v ten moment jsem toto fakt potřebovala. Kdyby jsme tenkrát spolu neseděli na tom víně v Bokovce a Brix ho neznala, nikam nejedu, ale týjo, rande v Bratislavě? Žádný plány, školu či práci jsem neměla, tak panebože, proč ne? Odmítala jsem sedět doma a brečet.

Jedinou podmínkou bylo, že si zacvičím, že to za hodku nestíhám. Tak jsem si zacvičila (fakt dobře, byla jsem děsně nabitá z toho šílenýho nápadu), zabalila se a vyšla s taškou před byt. Nervózní jsem nebyla, ale byl to risk. Čekaly nás  čtyři hodiny společné cesty autem. Sami. Bez jakejchkoliv známých, tedy jakékoliv formy záchrany.

Přijel, zaparkoval, vystoupil a aniž bych se rozkoukala, už mi bral tašku, dával jí do kufru a než jsem se stihla otočit a otevřít si dveře do auta, už mi je otevíral sám a ještě za mnou zavřel. Maličkost, ale sakra – kdo vám v dnešní době otevře dveře do auta? Celý nadcházející večer byl plný takových maličkostí. <3

V momentě, kdy jsme nasedli do auta, tak vše bylo tak, jak mělo být. Žádný přemýšlení nad tím, co mám říct, čtyři hodiny uběhly jak nic a my příjížděli do Bratislavy. Najednou povídá ”týjo, to jsme už tady? To uběhlo nějak pomalu dneska” já: ”haha, to jsem tě jako tak moc nudila?” on: ”no právěže ne, mně přijde, jak kdybysme se znali pět let”. Já to cejtila stejně. Znáte ten pocit, jak si s někym sednete v tu samou vteřinu, co se na sebe podíváte?


(A znáte ten pocit, když to po půl roce sepisujete a smějete se, jak jste byli naivní? 😀 )


Přijeli jsme, hotel už zaplacen, hodili jsme věci na pokoj a šli na drink do Druhýho patra (tam je to tak boží!), dva drinky padly, já dost ukecaná a veselá a šli jsme se projít po noční, úplně prázdný Bratislavě. Šli jsme tam ruku v ruce anebo v objetí. Asi ten alkohol nebo co. Já prohlásila, že bych šla ještě někam tančit, tak mě někam zatáhl, že se půjde do podniku v šestym patře. To bych nebyla já, šli jsme tam pěšky.. Úplně zadejchaní jsme to vyšli a… Zavřeno. Tak jsme vzali výtah dolů a vybavujete si tu 50 shades scénu ve výtahu?

….


(nechci to tu kvůli svý mamce, která mi čte blog, popisovat, tak si to představte sami :D)

Procházeli jsme se dál až jsme došli na nějaké náměstí, nikdo nikde, jenom opilá já a asi trošku opilej on. Zapomněla jsem na tamtoho prvního blba a vlastně mu děkovala, že díky němů  můžu být v ten moment v Bratislavě a tohle zažívat.

Tomu Bratislavskýmu jsem poděkovala, že tam můžu s ním být a protočila jsem se mu radostí z náručí do otočky kolem prstu, šibalsky jsme se na sebe usmáli a on se rozhlídnul kolem sebe. Fakt jenom my. S jiskřičkama v očích se na mě podíval a říkáPojď, zatančíme si”.


V hlavě mi romantikou explodoval mozek. Já teda romantiku moc nevyhledávám, přijde mi všechno strašně uměle vytvořený. Růže v posteli, růže ve vaně, žádost o ruku v Paříži, to všechno je pro mě fake romanťárna (většinou, pokud to neni to, co popisuji dále). Za romantický věci považuju ty, který tak nějak vyplynou samy od sebe, jsou hezký pro vás oba a ty, při ketrých máte motýlky v břiše. Jsou to ty gesta, kdy vám přiveze jen tak váš oblíbený donut s kafem, namasíruje nohy, když vás budou bolet po dlouhém dni, pozve vás k němu na oběd, který uvaří anebo vás potáhne na longu, když budete líný. Tenhle moment, který nastal, byl pro mě romantický. Jaký holce by ale nepřipadal?

 

No, konec vsuvky. Víte, co jsem mu v týhle nejvíc boží chvíli řekla? Začala jsem se děsně smát a prohlásila, že jsem nikdy nebyla v tanečních, ale že jsem závodně tančila jazz a moderní balet (Facepalm Dominiko!). Takhle jsem tu děsně romantickou chvíli zkazila. Chytli jsme se za ruce a šli dál. Zastavili jsme se na břehu Dunaje, zezadu mě objal a začal líbat na krku. Nevím, zda to bylo to víno nebo nálada celýho výletu, ale najednou jsem měla po celym těle husí kůži, chtěla jsem v ten moment všechno a nic. Došli jsme na pokoj a v okamžiku, kdy se zabouchly dveře, náš romanticko-vášnivej film pokračoval a skončil jsme u ”nic”. Dominika řekla ”ne” a tak to prostě bylo. Teda.. považuje se za nic i to, že mě v noci zalžičkoval, usli jsme v náručí a ráno se ke mně zpátky přilísal?

Mohlo to být ještě víc hezký?

Vždycky mě asi jen překvapí, když se chlapi chtěj mazlit. Um.. anebo to je jen prostředek k tomu se ”do nás” dostat? 😀


Ráno jsem se sešli na snídani a než odešel na schůzky, natáhnul se přes celej stůl, aby mi dal pusu na rozloučení. Potkali jsme se až pozdě odpoledne, když jsme odjížděli zpátky do Prahy. Celou cestu do Prahy jsme si povídali, přirozeně, příjemně a non stop. Chtěla jsem vědět všechno a hltala každý jeho slovo. Prý toho nikdy tolik nenamluvil jako za poslední dva dny. Ehm, jsem boží anebo jenom děsně zvědavá a dostanu z lidí přesně to, co chci? 😀

 

A jak to skončilo? Nijak. Nebo.. Vlastně to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Díky němů jsem se posunula o strašně kus dál, uvědomila si hromadu věcí a zjistila, co od chlapů doopravdy chci (měl totiž přesně to, co jsem vždycky chtěla a to, co jsem nikdy nedostala). Ehm, teď to mám sice tak miliardakrát v životě s chlapama těžší, ale neříká se jen tak, že v momentě, kdy to čekáte nejmíň, přijde něco báječnýho. Nebyl vyjímkou a nikdy na tuhle šílenost nezapomenu.

PS: Toto nebylo naposled, co jsme se viděli.


Děkuji ti tak nějak za to všechno a nic. Moc. Upřímně. 

 

  • Nikola Hessová

    Takovy muzi existuji. Vsichni duleziti muzi v mem zivote se takto chovali. Nikdy nechtej min. Dokud nepoznas tak nevis. Je dobre ze uz vis. Je jich jak safranu ale jsou. Nekdi kdo ti ani nepodrzi dvere si te nezaslouzi. Obrazne receno, ale ne – vlastne vazne receno…Hezky vecer Domco 🙂

  • Simona Chludilová

    Páni! Je skvělý, že to dopadlo takhle skvěle. Já bych na to ty koule asi neměla, ale možná… O:)

  • Sandra Slusna

    Moc zajimabej pribeh Domi, dost silenej, ale skvely, zes do toho sla! Aspon sis uzila dva skvely dny v Bratislave a uvedomila sis za ty dva dny hodne veci! Hlavne nebrec kvuli chlapum, nestoji za tom jses bajecna silna zena, ktera jednoho dne najde toho pravyho, to mi ver!!! <3

  • Teď mě ale šíleně zajímá, proč teda nic? Protože tohle vypadá na ÚPLNĚ VŠECHNO!! Dokonalý nápad, výlet, kluk, everything… Nevím, co bych odpověděla já, kdybych měla tancovat na liduprázdném, nočním náměstí. Asi by záleželo. (Kolik bych toho vypila a jestli bych tance byla schopná.) 😀
    Každopádně… doufám, že tohle budeš mít. Tohle a ještě víc. 🙂 ♥︎

    THE WORLD BY MARIA

  • Maja Lázníčková

    Cítím se, jako když dočtu knihu. Zvláštní pocit. Krásný.

  • Mája

    Skvělý článek Dominiko! Snad Vám to vychází i nadále! 😉

  • Blanka Lysáčková

    počkej ted mi ale nedochází když to dopadlo tak krásně, proč spolu nejste? 😀 🙂