DO LOVE YOUR MUM

Já jsem se tak těšila, až vám budu psát tento článek.. Je ve spolupráci s Pandorou, která má letos kampaň, která vyzdvihuje důležitost maminek. Proto bych dnešní článek chtěla věnovat té mojí mamí. Proč? Protože je boží, silná, nádherná a je to nejlepší ženská v mym životě. Mě nenapadl lepší nápad než dát dohromady storky s mojí mamí, které jsme spolu kdy ”zažily”..

Šperky jsou z kolekce Pandora – Den Matek, kterou právě teď najdete v obchodech.

Elite Bloggers – Content Marketing

Pojďme začít hned od začátku.

RODÍME

5.října 1993, někdy kolem pozdního odpoledne. Bydleli jsme v Podolí, mamce praskla plodová voda, zavolala 155 a šla dle domluvy čekat na tramvajovou zastávku. Půl hodiny pryč, sanitka projížděla kolem nás, mamka v šílenejch bolestech a i když mamka mávala, sanitka jí přejížděla. Furt sem a tam. Když se pak našli, tak na půlce cesty do porodnice začala naše sanitka hořet. Než stihla přijet nová, byla jsem hlavičkou už na půl venku. Po příjezdu do nemocnice jsem byla venku během pár minut. Aspoň se se mnou mamka tak netrápila.

Mohla jsem mít v rodném lístě místo narození: Náplavka. Uuuuaa.


ZAVOLÁME NA VÁS SOCIÁLKU

Byly mi asi dva a nevím, co jsem to měla za období, ale neustále jsem lezla do koše se špinavym prádlem (Dominiko?!). A co by se nestalo, přepadla jsem a dopadla přímo na hlavu. Jakože sto osmdesátka. No. Skončily jsme s mamkou v nemocnici, s lehkým otřesem mozku. Dva týdnu na to se situace opakovala. Nelezla jsem na koš, ale nějakym způsobem jsem se postavila z dětské stoličky, přepadla a opět do nemocnice. Skončilo to tak, že za další dobu jsem zas spadla na hlavu z gauče a na pohotovosti si mě se slovy ”asi na vás zavoláme sociálku, vy jí doma týráte” nechali na pozorování, prý žádný návštěvy, aby mě to ”nerozrušovalo”. Mamka se ale nedala a každý den za mnou jezdila a ptala se, zde jsem v pořádku.

Třetí den přinesla velký koš hraček a bonbonů se slovy, že to je pro Dominku. Já jí slyšela a hned přiběhla. Tak jsem jí šla ukázat, kde spinkám (kovová klec) a kde si hrajeme. Odvezla si mě a už jsme se tam nevrátily :D.


DOVOLENÁ A CIAO KRÉTO

Tadyta story má dvě strany, tak jako každá, ale tahle extrémně. Byly jsme na holčičí dovolené, jen mamka a my se ségrou. Jako každý jiný den jsme se šly koupat. Od mala na každé dovolené kupujeme nafukovací matračky. Tato dovolená nebyla vyjímkou. Vzala jsem tu křiklavě růžovou nádheru a šla do moře. Tak jsem se tam houpala ve vlnkách, neustále sledovala břeh, užívala si ticho moře a přes okýnko v tý matračce sledovala ryby. Odhoupala jsem se docela daleko a pak najednou vidim hysterickou mamí, jak pobíhá po pláži a kříčí na mě, ať se vrátím.

Maminky pohled: mojí dceru unáší mořskej proud někam šíleně daleko + nikdy jí už neuvidim + všichni mi pomožte + hysterickej záchvat = sebrala se z lehátka a nahoře bez tam na plný pláži začala pobíhat a křičet, ať se okamžitě vrátím.

Tak jsem nechápavě a úplně v klidu připlavala zpátky, dostala jsem vynadáno a na slíbený výlet ponorkou (který byl plánován několik dnů) jsme nejely. Sorry lil sis. Do teď nechápu, kde byl problém, jsem to měla naprosto pod kontrolou! 😀 



PUBERTA

Dohadování o tom, jak vypadám začalo někdy v deváté třídě. Nejdřív to byly děsný tmavý vlasy. Můj názor byl, že jsem nikdy neměla hezčí vlasy. I tehdá, co jsem se sama ostříhala na něco alá emo. Furt jsem si připadala flawless. Dále, když jsem si oči divně obmalovávala tužkou a vypada jako panda, mamince se to nikdy nezdálo a tak jako lehce násilně-nenásilně mi říkala, že je to děsný. Já jí to samozřejmě něvěřila a měla svojí hlavu, myslela jsem si, jak jsem děsně cool a jak mi to sluší. Když jsem nedávno viděla nějaký fotky, naprosto jsem pochopila její obavy.

Ani se nebudu zastavovat u svého obočí, které mi připadalo ”v pořádku”. Takhle tence vytrhané (ze všech stran jsem ho snad trhala)  jsem ho nikdy neměla. Mamky názor, že to je ”příliš”? Nezájem.


Ach jo, proč ty maminky mají vždycky pravdu?

”Vem si deštník, bude pršet.” Pršelo a já bez deštníku.

”Vem si tu mikinu, bude ti zima.” Byla mi zima.

”Zničíš si ty boty, je tam bahno.” …


PAK PŘIŠLY ROVNÁTKA

… A nekonečně moc slz, jak mi nesluší. No jo. Bylo mi 18 a nikdo je ve třídě v tu dobu neměl. Mamka mě vždy chtěla podržet a říkala mi, jak mi děsně slušej a že jsem jedinej člověk, komu JAKO VÁŽNĚ SLUŠÍ.

No. Jsem viděla starý fotky a obdivuju jí, že pokaždý nevybuchla smíchy, když mi to s jejím vážným výrazem říkala. Vypadala jsem samozřejmě naprosto příšerně :D. Rovnátka sice průhledný, ale ty gumičky růžový. Takže to vypadalo jak kdybych měla jahody mezi zubama.

RANDE VE 4 RÁNO U NÁS NA ZAHRADĚ

Nad touhle story se bavím pokaždý, když si na ní vzpomenu. Myslím, že na mě v tu dobu byly rodiče děsně naštvaní a měla jsem něco jako zaracha (to u nás neexistovalo, ale představte si jeho obdobu). Byla jsem v prváku a strašně jsem milovala jednoho čtvrťáka. Jeden večer jsme si psali do tří do rána a on se z ničeho nic objevil u mě před barákem, házel mi sněhový koule do okna (pokud si to správně pamatuju). Domů na čaj jsem ho vzít nemohla, tak jsme šli na procházku po okolí. Zdůrazňuju, že byly čtyři ráno, zima a sníh. Nevím, co jsem si myslela, ale druhý den ráno jsem přišla do kuchyně a mamka tam stála, opřená o linku a její výraz mluvil za vše. Víte, co mě prozradilo? Stopy ve sněhu od dveří k brance.

Měla jsem toho ”zaracha” snad další měsíc a děsnýho sprda k tomu!


Mamí, miluju tě nejvíc na světě, jseš ta nejnejnejlepší maminka a já ti děkuji za všechno, co jsi pro mě kdy udělala. Pusu <3

DO CARE ABOUT YOUR MUM

DO LOVE YOUR MUM.


Nezapomeňte mi napsat do komentářů vaše stories a připomínám, že za chvilku je Den Matek 🙂