KDYŽ TO TAM JE, TAK TO TAM JE

Pojďme trochu navázat na poslední článek. Analyzujeme, šíleně moc a asi nikdy mě nepřestane fascinovat, jaký maličkosti dokážeme jako ženský řešit. Jak nad kafíčkama vše roznimráváme, tak se samozřejmě společně s holkama radíme, co těm chlapům někdy odepsat a jestli vůbec psát můžeme, abysme je náhodou moc neuháněly. Kdy dělat zagorku a kdy zaflirtovat.. Protože.. Když nám o někoho jde a jsme zamilované, racionálně nepřemýšlíme.

Která z nás to nedelá? Často to pak dopadá tak, že když kámoška potřebovala poradit s chlapem, tak jsme jí pomohly napsat půlku jejich společný konverzace. Pak spolu začali chodit a bylo to, jak kdybysme s ním chodily my všechny, protože jsme věděly o veškerých detailech jejich konverzace (promiňte kluci, my za to nemůžem, máme to ”v krvi”). A to mě přivádí k jednomu děsně důležitýmu bodu.


Když ”tam” mezi váma něco je, tak v 99% nemůžete napsat nikdy nic špatně.


(Skoro) nikdy neuděláte špatně, když mu napíšete jako první (né zas furt jo?). Proč? Protože z toho bude mít stejnou radost jako když napíše on vám (dala bych ruku do ohně, že skáčete radostí!). Chemie je chemie, tu prostě nepřevezete a jenom si myslím, že tomu ublížíte, když nad vším budete takhle moc přemýšlet. Nedávejte na to, co by napsaly kámošky. Napište to, co byste napsaly vy a případně si to jimi nechte odsouhlasit (když už). Bude se vídat s váma, né s nima. 

Bavila jsem se o tom s klukama, mladšíma i staršíma (=rozumnějšíma?). Si řeknete, že když je někdo starší, tak je rovnou rozumnější.. Ne. Teta G. mi toto jasně vyvrátila: ”mladší kluci jsou víc splachovací a hodně věcí přejdou, ale starší?! Panebožeeee, to vůbec! Jsou už nějak zajetí a mají někdy daleko větší očekávání a nároky než my holky”.

To o těch starších se mi zatím nepotvrdilo (doufám, že se tak ani nestane, protože se mi zatím zdaj fajn), ale dost si v poslední době říkám, že jsem chlapům přestala rozumět, stali se mi stejně komplikovanými jako tři nejnáročnější holky dohromady a manuál by se mi na ně hodil a to i přes to, že vím, že jsou easy a to co řeknou, tak i myslej.. Pfu.

A já chci slyšet názory všech chlapů, jak to teda je?

Máte radost, když vám napíšem? Jak moc vás smíme/nesmíme ”uhánět”? Co dělat a co určitě ne? Otevřeme tu nějakou diskuzi, která nám holkám v něčem pomůže?

 

Krásnou sobotu,

Domi


Šaty – Here / Sako – TKMaxx / Pásek – Stradivarius / Boty – Top Shop / Prstýnky – Pandora / Kabelka – Zara


  • Tomáš

    Ahoj Domi,

    skvělý článek a skvělé téma. V závěru článku jsi se ptala na pár otázek a já bych na ně rád vrhnul svůj pohled. Pro představu, je mi 19.

    Ano, skutečně, máme radost, když nám napíšete první. Když vám holkám napíšeme několik dní první a vy konečně jednou taky ukážete iniciativu, je to skvělý pocit. Naopak, když jediný způsob, jak se s vámi bavit, je Vám pořád psát první, začne nás to štvát. Pak se může stát, že přestaneme psát, utneme konverzaci a čekáme, jestli napíšete nebo ne. Holkám to pak může připadat, jako že jsme ztratili zájem a proč najednou nepíšem a bohužel, někdy ta konverzace úplně zbytečně nikdy už znovu nezačne. Takže ano holky, ukažte taky nějakou iniciativu, získáte velký plus.

    K druhé otázce (uhánění) bych měl taky pár připomínek. Já osobně rád holky uháním, rád jím píšu první, rád vedu konverzaci, když vím, že vám to dělá takovou radost. Rád beru takovou tu chlapskou roli, baví mě to. Ale co nemůžu vystát, je když holka má takový ten “holky nikdy nepíšou první mindset” a nebo, ještě lepší, “on je chlap, on udělá ve všem první krok”. Tak to prosím vás ne. O dating life se bavím a rozebírám s hodně klukama, a neznám žádného, kterého by bavilo pořád dokola a dokola dělat první krok. Sejměte z nás někdy to břemeno a vymyslete něco samy, uvidíte, že si nás tak získáte.

    Na druhou stranu, nebuďte zase až moc dostupné. To platí oboustranně, ale když Vám po 2 hodinách ve fitku napíšeme a mezitím, co píšeme druhou část zprávy vy už odpovíte na tu první, není to moc atraktivní. Je to jakoby jste čekaly jen u telefonu, neměly co na práci a čekaly na zprávu od nás. Nejhorší, co můžete udělat, je říkát nám, aby jsme vás neignorovali po 20 minutách, co neodpovíme. A taky bombardování – jsem hodinu off a holka mi pošle mezitím 7 snapů a 2 nový zprávy. Nedělejte to.

    Zkuste to střídat. Odepište nám občas do pár minut a občas třeba hodinu, dvě, počkejte, jestli vážně nemáte nic na práci. Konverzace je pak i lepší a taková živější, než když si dva vypisují romány 24/7.

    Ať chceme nebo ne, randění a texting je taková hra. Všichni jí hrajeme a psát, že by jsme měli být upřímní a nehrát hry nemá smysl, protože, ruku na srdce, kdo se tím v dnešní době řídí? Vy voláte kámošky, přemýšlíte nad vším, co řekneme a napíšeme, my to možná rozebíráme u piva a vymýšlíme co dál a jak to s vámi máme. Všechny nás to zajímá a všichni to chceme hrát co nejlépe.

  • Mike

    Podle mě je to u obou pohlaví dost podobný, každej má rád, když mu ta druhá osoba napíše. Myslím si, že často moc přemýšlíme nad tím, jestli máme napsat, jestli je ten správnej čas, jestli to není moc brzo od poslední zprávy, nechceme být zkrátka v roli toho, kdo vždycky píše první, protože chceme cítit to, že jsme žádaní. Občas to ale dospěje do takovýho stádia vyčkávání, kdy se snažíme až moc nedávat najevo, že jsme v tom až po uši, že tím spíš ten začátek vztahu utrpí a neužijeme si ho tolik, jak bychom mohli. Abych ještě dodal, tak rozhodně v tomhle ohledu nepřevádějte pravidlo “nezájem vzbuzuje zájem” do praxe, zbytečně ztratíte drahocenej čas a nikam to nevede, pokud je do vás druhá osoba zamilovaná, může jí to akorát zbytečně trápit a to přece nechceme. Takže pokud vám dotyčný chybí, prostě mu napište.

  • Vendula Kupková

    Jako téměř každá holka jsem tohle vždy řešila, sama i s kamarádkami. Jestli mu můžu napsat, jestli se můžu na určitý věci vyptávat apod. Strašný stresy, kdy jsem si celý večer říkala, že mu první psát nebudu, že počkám, až napíše on a jelikož k tomu často nedošlo, tak jsem stejně napsala já 😀 Nebo jsem se snažila udělat něco pro to, abych vzbudila zájem. Byla jsem na hokeji, tak jsem přidala fotku a za chvíli mi přišla zpráva “Ahoj, ty jsi byla na hokeji?” YES, výhra! 😀 😀
    Jinak můj současný přítel mi po asi půlroce vztahu řekl (v reakci na moje stížnosti, že jsem si myslela, že o mě tehdy neměl moc zájem a že mi dalo hrozně práce dopracovat to k nějakému rande), že mi to dělal schválně. Že mě úmyslně nechával psát první, abych se snažila. Říká, že je to proto, že když holka má pocit, že ji kluk opravdu chce, má ho jistého, přestane si ho pak vážit a nestojí to za nic. A má asi pravdu. Kdyby mi tenkrát na všechny moje náznaky rovnou odpověděl tak, jak jsem si vysnila, možná by se vytratilo to napětí mezi námi. Já ho díky tomu začala tak strašně moc chtít, že jsem myslela, že se z toho každou chvíli zblázním, byla jsem úplně posedlá. O to lepší pak byla jakákoliv jeho zmínka o nás dvou a o něčem, co bychom mohli dělat společně. Jsme spolu přes tři roky a zbožňuju ho stejně jak ten večer, kdy mi poprvé napsal, že spolu někam zajdeme.
    Takže holky, pokud se na vás kluk vykašle, protože jste byly moc “stíhačky”, tak vás nikdy doopravdy nechtěl. A je to přesně, jak Domi píše – KDYŽ TO TAM JE, TAK TO TAM JE. A je jedno, kdo napíše první.

  • Ester Says

    Samozřejmě jsem tohle vždycky řešila!:) Když jsem ale ale zamilovala do svého nynějšího přítele, něco mi cvaklo v hlavě a řekla jsem si, že život je příliž krátký na to hrát hry a analyzovat, pokud v sobě mám vůči někomu takový upřímný pocit, co zkazím tím, když mu to narovinu řeknu? Maximálně ten pocit nebude opětovat, ale dokud to neřeknu, nikdy to nezjistím! Díky tomu jsme spolu “už” třetím rokem, pořád stejní parťáci 🙂 GO FOR IT!

    http://www.esays.cz

  • Sandra Slusna

    Super outfit a jeste lepsi clanek. I kdyz mam na tohle jeste docela cas, je zajimavy a fakt zabavny cist tvoje clanky o vztazich a chlapech. Ale to jedno znam, ze mi kamaradka vzdycky pomahala se psanim s klukama, coz mi prijde nejak blby, protoze bych si s nim rada psala sama a samozrejme ze chceme, aby se zamiloval do nas a ne do nasi kamaradky, mas naprostou pravdu Domi! Skoda, ze si vetsinou netroufnu napsat nebo udelat prvni krok, vetsinou se to proste snazim nechat na klukovi, ale tak to ocividne uz davno neni… v tomhle pripade diky za podporu, musim do toho priste fakt jit. 😉
    Sandra

  • Jakub Seliga

    Co řešíš? Dělej co chceš, možná právě proto tě bude mít rád, nebo taky ne, ale o tom to je.

  • Domi, tak za prvé máš úžasné šaty. A za druhé chcem len povedať, že si už niekoľko rokov lámem hlavu ako to teda je, či im môžeme napísať, kedy je najlepšie, čo napísať… atď. Väčšinou som vždy čakala až sa ozve prvý. Chcem cítiť, že som žiaduca, že na mňa myslí a musí ma hneď počuť. Možno je to egoistické, ale chcem, aby o mňa bojoval. Len sa mi bohužiaľ zdá, že chlapi v dnešnej dobe sa prestali snažiť. Mám z nich taký nijaký pocit. Možno sa mýlim, dúfam!

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/