JAK JSEM O ILUZE K CHLAPŮM PŘIŠLA

Poslední měsíc přemýšlím nad všema různýma chlapama ve svym životě, jak se ke mně chovali, jací byli celkově a jací jsou teď. Třeba to, že jsem si prošla takovýma vztahama, že mi dva ze tří chlapů kluků zkazili jakýkoliv předsudky, co od normálního, vychovanýho chlapa/kluka očekávat a že už mě nemůže nic překvapit. Tady lžu sama sobě, určitě mě toho čeká v životě ještě dost.. Pokud ty story nebudou moje, tak určitě mých kamarádek anebo tety G. Rozhodně stojí za to mě sledovat dalších pár let. Už teď vás musim nalákat na historky, jak jsem si třeba vyrazila přední zub, jak dopadl vánoční večírek 2016 anebo jak úspěšné byly tinder rande.Ale teď už k tématu.. Během posledních pár let jsem přestala věřit v to, že vám chlapi snesou modrý z nebe. Většinou to bylo tak, že modrý jsem snášela já jim.  Co mi za to bylo odměnou? Nic. Naučili mě, že jim nemá cenu kupovat dárečky, protože by mi to většinou nijak nevrátili. No, to ale prostě nejsem já, takže stejně pak polevím a skončim u toho, že jim vařim, peču, kupuju píčovinky, masíruju, dělám první poslední, oni si na to zvyknou a já jsem nešťastná, jak jsem si ho ”vychovala”.

O dárky mi ale nejde, co třeba pomoci s nákupem anebo kufrem plných věcí? S tim posledním jsem nervy docela potrénovala, nikdy jsme se nepohádali, ale bylo to jednou za čas náročnější. Ze života: Jednou mě vyzvedával a musela jsem mamce někam odvést asi 4 krabice, 5 fotících desek a několik tašek na jiné místo. Tak zaparkoval před barákem a já začala otrocky nosit ty těžký věci do auta, zeptal se, kolik toho mám, tak řikám, že fakt hodně a víte, co udělal? Stál u auta, koukal do mobilu a jediný, na co se zmohl bylo, že mi otevřel kurf. Řikám (dost naštvaně): ”půjdeš mi pomoc”? Blbě se usmál a stál tam dál.


O tomhle mluvim. Stačí, když budete gentlemani a pomůžte nám v takových situacích. Otevřete nám dveře do restaurace, podejte a pomožte nám do kabátu, vyberte za nás k večeři víno (já se v tom nevyznám, takže se mi to hodí a pokud ani vy ne, tak se při tom objednávání aspoň tvařte, že víte, co děláte, je to sexy) atd atd.. Moc dobře víte, o čem mluvím.


Dále tu máme kytky, to je téma samo o sobě, ne? Taky jim můžete furt dokola řikat a naznačovat, jak milujete kytky a oni vám je prostě nepřinesou? Tak s tim jsem se fakt smířila a kupuju si je sama (anebo dostávám od mums). Kytky zbožňuju a přijde mi nádherný, když potkám ve měste chlapa, kterej sebevědomě nese ženě kytky. I když mi bylo popichování a upozorňování k ničemu, doufala jsem, že je dostanu alespoň k narozkám. Anebo taky ne :)))))). Tím ve mě vyhasnul i ten nejmenší ohínek naděje.

Anebo jak mi jeden z nich namlouval, že mi jednou udělá snídani. Sliboval mi to než jsme se rozešli a vymlouval se na to, že spíme furt u nás a nemá jí kde uvařit. Hm. Tak co brunch? Vzít mě na piknik?


Nebo mi třeba nic neslibovat, to by bylo úplně nejbáječnější.


Nedávno jsem přišla na to, jak (tak nějak) na spokojenej vztah. Víte, nesmíte se srovnávat s někym jinym, nesmíte srovnávat svýho kluka s tim kamarádčinym a už vůbec ne s vašim bejvalym nebo se nedejbože srovnávat s americkýma filmama. Vykašlala jsem se na jakýkoliv očekávání. Přestala jsem řešit, že zase neudělal to, co bych chtěla a zaměřila jsem se na to, co dělá a jakej je. Když víte, že jeho bejvalce nikdy nepřinesl kytku a vám dal první až po půl roce, nebuďte smutný, že vám nedal nějakou dřív, ale jásejte, že vám vůbec nějakou koupil, holka před váma takový štěstí neměla.

Když vám nechce udělat snídani, zapalte doma svíčky a udělejte si jeden večer rande, kdy si spolu večer uvaříte, třeba ho to nakopnete a jednou se dočkáte ranního překvapení.  Helejte, koupený donuty se taky počítaj.

Važte si každé maličkosti, kterou pro vás udělá. Jsou to chlapi a ti pozorní většinou nejsou (vyjímkou jsou snad jen dva, který znám, tímto zdravím Ondru a Dana D., kluci čau :D), nebo jsou, ale svým chlapským způsobem, tím, kterýmu my ženy moc nerozumíme a nedokážeme ho dostatečně ocenit, protože máme v hlavě absurdní scénáře, jak by vše mělo být. Pokud tak neni = problém.


Pak když se objeví někdo, kdo vám automaticky veme lyže, abyste se s tim netahali (s čím absolutně nepočítáte, protože jste nezávislá a všezvládající silná žena) a vyplní vám ”něčím speciálním” život, vrhnete se mu hned kolem krku. Zarůžoví vám brejle a vy díky tomu (zase) přehlídnete všechny jeho nedostatky. Takže holky. Do zamilování se vrhejte pomalu, né po hlavě, jak se tak dělo vždycky mně, zůstaňte na zemi, myslete mozkem a pamatujte, že když je hezkej a má dokonalý tělo, tak neznamená, že je automaticky chytrej.


Opět se těším na všechny vaše příběhy, tak nezapomeňte nechat komentáře, přeji hodně štěstí s chlapama a see you za deset let u nejupřímnějšího článku na dblogu.

Vaše Domi


Kabát – TKMaxx (podobný zde) / Svetrzde / Kalhotyzde / Botyzde / Brýle – Aldo / Náušnice – Zara / Kabelka – Prada / Hodinky – Komono / Náramky:  Tous a &other stories