JAK JSEM O ILUZE K CHLAPŮM PŘIŠLA

Poslední měsíc přemýšlím nad všema různýma chlapama ve svym životě, jak se ke mně chovali, jací byli celkově a jací jsou teď. Třeba to, že jsem si prošla takovýma vztahama, že mi dva ze tří chlapů kluků zkazili jakýkoliv předsudky, co od normálního, vychovanýho chlapa/kluka očekávat a že už mě nemůže nic překvapit. Tady lžu sama sobě, určitě mě toho čeká v životě ještě dost.. Pokud ty story nebudou moje, tak určitě mých kamarádek anebo tety G. Rozhodně stojí za to mě sledovat dalších pár let. Už teď vás musim nalákat na historky, jak jsem si třeba vyrazila přední zub, jak dopadl vánoční večírek 2016 anebo jak úspěšné byly tinder rande.Ale teď už k tématu.. Během posledních pár let jsem přestala věřit v to, že vám chlapi snesou modrý z nebe. Většinou to bylo tak, že modrý jsem snášela já jim.  Co mi za to bylo odměnou? Nic. Naučili mě, že jim nemá cenu kupovat dárečky, protože by mi to většinou nijak nevrátili. No, to ale prostě nejsem já, takže stejně pak polevím a skončim u toho, že jim vařim, peču, kupuju píčovinky, masíruju, dělám první poslední, oni si na to zvyknou a já jsem nešťastná, jak jsem si ho “vychovala“.

O dárky mi ale nejde, co třeba pomoci s nákupem anebo kufrem plných věcí? S tim posledním jsem nervy docela potrénovala, nikdy jsme se nepohádali, ale bylo to jednou za čas náročnější. Ze života: Jednou mě vyzvedával a musela jsem mamce někam odvést asi 4 krabice, 5 fotících desek a několik tašek na jiné místo. Tak zaparkoval před barákem a já začala otrocky nosit ty těžký věci do auta, zeptal se, kolik toho mám, tak řikám, že fakt hodně a víte, co udělal? Stál u auta, koukal do mobilu a jediný, na co se zmohl bylo, že mi otevřel kurf. Řikám (dost naštvaně): “půjdeš mi pomoc“? Blbě se usmál a stál tam dál.


O tomhle mluvim. Stačí, když budete gentlemani a pomůžte nám v takových situacích. Otevřete nám dveře do restaurace, podejte a pomožte nám do kabátu, vyberte za nás k večeři víno (já se v tom nevyznám, takže se mi to hodí a pokud ani vy ne, tak se při tom objednávání aspoň tvařte, že víte, co děláte, je to sexy) atd atd.. Moc dobře víte, o čem mluvím.


Dále tu máme kytky, to je téma samo o sobě, ne? Taky jim můžete furt dokola řikat a naznačovat, jak milujete kytky a oni vám je prostě nepřinesou? Tak s tim jsem se fakt smířila a kupuju si je sama (anebo dostávám od mums). Kytky zbožňuju a přijde mi nádherný, když potkám ve měste chlapa, kterej sebevědomě nese ženě kytky. I když mi bylo popichování a upozorňování k ničemu, doufala jsem, že je dostanu alespoň k narozkám. Anebo taky ne :)))))). Tím ve mě vyhasnul i ten nejmenší ohínek naděje.

Anebo jak mi jeden z nich namlouval, že mi jednou udělá snídani. Sliboval mi to než jsme se rozešli a vymlouval se na to, že spíme furt u nás a nemá jí kde uvařit. Hm. Tak co brunch? Vzít mě na piknik?


Nebo mi třeba nic neslibovat, to by bylo úplně nejbáječnější.


Nedávno jsem přišla na to, jak (tak nějak) na spokojenej vztah. Víte, nesmíte se srovnávat s někym jinym, nesmíte srovnávat svýho kluka s tim kamarádčinym a už vůbec ne s vašim bejvalym nebo se nedejbože srovnávat s americkýma filmama. Vykašlala jsem se na jakýkoliv očekávání. Přestala jsem řešit, že zase neudělal to, co bych chtěla a zaměřila jsem se na to, co dělá a jakej je. Když víte, že jeho bejvalce nikdy nepřinesl kytku a vám dal první až po půl roce, nebuďte smutný, že vám nedal nějakou dřív, ale jásejte, že vám vůbec nějakou koupil, holka před váma takový štěstí neměla.

Když vám nechce udělat snídani, zapalte doma svíčky a udělejte si jeden večer rande, kdy si spolu večer uvaříte, třeba ho to nakopnete a jednou se dočkáte ranního překvapení.  Helejte, koupený donuty se taky počítaj.

Važte si každé maličkosti, kterou pro vás udělá. Jsou to chlapi a ti pozorní většinou nejsou (vyjímkou jsou snad jen dva, který znám, tímto zdravím Ondru a Dana D., kluci čau :D), nebo jsou, ale svým chlapským způsobem, tím, kterýmu my ženy moc nerozumíme a nedokážeme ho dostatečně ocenit, protože máme v hlavě absurdní scénáře, jak by vše mělo být. Pokud tak neni = problém.


Pak když se objeví někdo, kdo vám automaticky veme lyže, abyste se s tim netahali (s čím absolutně nepočítáte, protože jste nezávislá a všezvládající silná žena) a vyplní vám “něčím speciálním“ život, vrhnete se mu hned kolem krku. Zarůžoví vám brejle a vy díky tomu (zase) přehlídnete všechny jeho nedostatky. Takže holky. Do zamilování se vrhejte pomalu, né po hlavě, jak se tak dělo vždycky mně, zůstaňte na zemi, myslete mozkem a pamatujte, že když je hezkej a má dokonalý tělo, tak neznamená, že je automaticky chytrej.


Opět se těším na všechny vaše příběhy, tak nezapomeňte nechat komentáře, přeji hodně štěstí s chlapama a see you za deset let u nejupřímnějšího článku na dblogu.

Vaše Domi


Kabát – TKMaxx (podobný zde) / Svetrzde / Kalhotyzde / Botyzde / Brýle – Aldo / Náušnice – Zara / Kabelka – Prada / Hodinky – Komono / Náramky:  Tous a &other stories


 

 

  • Kateřina Havlová

    Zase super článek ze života! 🙂 Víc takových článků prosím, hodně z nás se v tom nachazí dle mého názoru 😀

    • Dominika Poklu

      Jsou spíš pro pobavení, ale děkuju! 😀 🙂

  • kristyna s

    Naprosto skvělý článek! Přelouskala jsem ho u snídaně:)
    Měj se krásně,
    Tina
    http://tinasmerdova.blogspot.cz/

    • Dominika Poklu

      Děkuju Tino 🙂

  • Sandra Slusna

    Super clanek, strasne rada ctu tvoje clanky o chlapech, je to tak nejak osobnejsi tema, ty to ale vzdycky beres s humorem. <3 Jinak super outfit, zboznuju tvuj styl!!!
    Sandra / http://shineoffashion.com

    • Dominika Poklu

      Tak jak jinak takový věci brát, si přece nebudeme kvůli chlapům dělat hlavu :)!

  • Czech Blondýn

    Haha, tak tenhle článek pobavil, ale je zatraceně upřímnej! Sice taky kluk, ale gay, všechno víš popsaný dokonale sedí i na ty moje protějšky. Holky, nejste v tom sami :))

  • Denisa Dee

    Celý život jsem měla štěstí na kretény a fakt na ještě horší, než tu popisuješ…. A jednou jsem měla fakt špatnou zlou zkušenost s klukem, co nebyl uplne v pořádku (navic byl cizinec a jižan), ale jsem teď hrozně z toho ponaučená. Momentálně mám rok přítele, který mi doslova spadl z nebe a porad nechapu, jak se to stalo 😀 nosí mi kytky, i ty lyže, nepodporuje moji dietu a nosí mi dorty i snídaně a vim, ze se o nej proste muzu opřít a vzdy mi pomůže, i kdyz pomoc nechci. A kdyz jsem ho potkala, absolutně jsem minimálně 4 mesice netušila, kdo je a jaký je a že je tak skvělej, nejak mi to došlo až později, jelikož me vzdy pritahovali ti problémoví kluci, nejlépe devkari, protože to proste umi s holkama. A on byl jinej. A to je to skvely. Takže teď jsem vděčná i za to špatný, i kdyz to bylo to nejvíc dark období v mem životě během chození s cizincem, ted jsem, kde jsem s člověkem, s kterým si neskutecne sedím a neměnila bych. Ale ta představa, jak jsme se potkali uplne nahodou a malem vazne nepotkali, me trochu nutí se zamyslet, jak je život náhoda a jak verim na nejaky ten osud, ze kdyz někoho mame potkat, tak se to nejak zařídí.

    • Dominika Poklu

      Deni, tak to ti moc přeju a hlavně hodně štěstí do následujících let a ať jste furt tak štastní!

      Ještě mi řekni.. jak jste se potkali, to mě zajímá! :)))

      • Denisa Dee

        Ve škole, kam jsem vůbec neměla a nechtěla chodit, jelikož jsem chtěla studovat jinou školu. Během přednášek mě prý pozoroval, až mi jednou na poslední přednášce, kam jsem málem nešla a on taky ne, napsal. Upřímně na neznámý kluky na netu nereaguju natož s nimi chodit ven, ale udělala jsem vyjímku, protože jsem věděla, že práve sedí ve stejné místnosti a odepsala…a dva dny na to jsme šli na véču. :)) ale asi měsíc, dva jsem netušila, jestli spolu budemem nebo ne… protože právě to byl úplně jiný typ 🙂

  • Veronika

    Chápu, chápu, chápu a znám ze svého okolí….nicméně je to pořád a dokola jen o tom, jakého chlapa si vybereš a pustíš do života a jak si vztah nastavíte. Mně všichni moji chlapi vždycky nosili kytky, k narozeninám se mi snad ještě nestalo, že bych nějakou nedostala, ale i jen tak. Vařili, i když je občas asi lepší je poslat na nákup nebo vymačkat fresh, než je pustit k vaření:D Nicméně, to samozřejmě někteří nedělali automaticky, tak jsem si o to prostě řekla „lásko, poslední pátky jsme byli buď s kamarádama nebo doma, tenhle pátek půjdem na rande, vymysli to“, bum večeře a pak drink v mým oblíbeným baru… P.S.: naznačovat rozhodně nestačí:D ozkoušeno:D

    • sarush ef

      Jak rikas 🙂 Je blbost na neco cekat a pak delat urazenou, chlapi jsou proste v tomhle jini 🙂

    • Ter Broučková

      S tím naznačováním souhlasím. Z mých zkušeností vím, že chlapy na tohle nehrajou, nebo lépe řečeno to nikdy nepochopí. Buď jím to musíme říct na rovinu nebo vůbec 😀

    • Dominika Poklu

      Holky, souhlas 😀 Takže otázkou zůstává… kde je najít? 😀

  • sarush ef

    Jak rikas, hrozne supr clanek :))
    quietus.blog.cz

    • Dominika Poklu

      Děkuju 🙂

  • Eva

    Domi tvoje články hltám jedním dechem ale neboj se ten pravý se najde 😉 Já jsem s pritelem 5 let Je to neuvěřitelne zacli jsme spolu chodit na střední seděli v jedné lavici a teď dva měsíce spolu bydlíme a i když je to můj druhy vztah tak je nejlepší, nosí tašky z nákupu vzdycky mi pomůže i s lyžema bere mi i kabelku jak jdeme po schodech nahoru domu 😄 Začátek bydlení bylo náročné ale vše se naučil behem měsíce 😄 I mýt nádobí Uklízet po sobě třídit prádlo jen ještě desku na zachod ho musim naučit 😄 Ale musim si 👏🏽👏🏽👏🏽 Sama sobě ty nervy za to stali 😄 Já vařím a vzdycky se zeptá jestli chci pomoc ale to ne bo mám strach ze to zkazi on za to dela vzdycky večeři to už jsem Lina si dělat 😄😄 takže verim ze se najde někdo i pro tebe 😉 PS: divej se na to jak se chová hoch ke svoji mamce tak stejně se bude chovat k tobě 😉

    • Dominika Poklu

      To je tak kráááásný! Je pravda, že si holka prostě musí nějak “vychovat“ že 😀

      Přeju hodně štěstí do dalších let 🙂

  • Paja Elena

    Skvělý článek ! Mluvíš mi z duše :))

  • Klára Höllge

    Chapu tve pocity a verim ze tve zkusenosti nebyly nejprijemnejsi. Krom pomoci s tahanim veci do auta vsak nesouhlasim. Cesko je velice sexisticka zeme (mam srovnanim s USA a UK kde dohromady bydlim u 3 roky) a myslim ze tenhle pristup ke vztahum nerovnosti mezi muzi a zeny jen podporuje. Jiste, zeny jsou fyzicky slabsi, proto ti mel tvuj pritel pomoc, ale proc by on mel kupovat kytky? Proc nekoupi kytku i holky? Proc maji dvere drzet kluci? Tyhle typicky muzsky/zensky role nekomu vyhovuji, ale mely bysme pamatovat ze je to dost velka soucast sexismu v CR.

    • Jaroslav Nešpor

      Toto opravdu chcete? Uplne smazat rozdil mezi muzem a zenou? Co je proboha sexistickeho na tom, ze muz podrzi zene dvere nebo prinese kytku? Driv se tomu rikalo slusne vychovani. Nechtel bych zit ve vasem svete…

      • Dominika Poklu

        Já souhlasím s Jarou :). A chlapovi sice nekoupim kytku, ale za to mu třeba něco uvařim nebo koupim jinou drobnost, která by mu udělala radost ;))).

    • Honza

      Omlouvám se, ale s tímto názorem nesouhlasím. Sexismus? To mi přijde … ehm, feministické.
      V Americe věřím, že to tak je. Ženy si vydobyly určité rovnoprávnosti, tak jde o zem, kde žena může vláčet těžký kufr a vedle sebe mít svého partnera, který si v klidu pročítá noviny. To je běžná praxe, jde o kočovnou zem.
      Kdežto u nás pramení aristokratické tradice. Jsme muži ochranáři „někteří“, jak píše Domča, je tedy naší povinností se o ženy starat a ochraňovat je. Třeba ve Francii či Polsku jsou tradice ještě silnější, kde třeba líbání ruky je běžnou praxí.
      Pak by někdo mohl přijít a namítnout, že žije 3 roky ve Středním východě a jsme zas úplně někde jinde.

  • Pája

    Mám moc ráda tebe i tvůj blog a držím palce, aby se našel někdo, s kým bude stejně růžová i realita. Neber si to vůbec špatně, ale občas mě od čtení tvých dalších článků odrazují překlepy a pravopisné chyby. Možná ještě jedno přečtení před publikací.

    • Dominika Poklu

      Děkuju za upozornění, zaměřim se na to 🙂

  • Alexandra Lankova

    Pomalu dospivam k nazoru, ze nechci vztah. Kdyz se podivam na to, kolik pokryteckych typu mam kolem sebe, tak je mi fakt smutno:D. Na internetech delaji jak jsou loajalni, stastni a jak nikdy nechteji zadnou jinou a vzapeti pak pisou o nahy fotky jiny holce, tak co to doprdele je? Je mi jasny, ze se nedaji vsichni hazet do jednoho pytle, ale mam kolem sebe vetsinu takovych a jak si ma byt pak holka jista, ze ten jeji nebude to samy v blede modrym?
    Obcas si rikam, ze bych chtela mit schopnost jak Mel Gibson v Po čem ženy touží, třeba jen na jeden den 😀 🙂

  • Simona Chludilová

    Tobě to táááák sluší. A tyhle články od tebe naprosto miluju! ♥ Nebo tvé instastories. 😀
    S tou kytkou… no, mám tu příběh od kamarádky… Kamarádka dělala to samé. Lajkovala samé fotky holek s kytkami, posílala je svému příteli, také mu to řekla a tak. No, nakonec si vydupala aspoň kaktus, ale třeba k valentýnu dostala olej do auta. A na Vánoce gumy(taky na auto).:D Jako wtf? Další kluk chtěl mé kamarádce koupit k výročí helmu na motorku. Můžete mi někdo vysvětlit, kde kluci tyhle nápady berou?

  • Lenka Krautstengel

    Je to přesně jak píšeš, ne každej hezoum s dokonalym tělem je ten pravej. Můj ex byl třeba přesne příklad toho seběvědomího sexy kluka, do kterýho jsem se zbláznila po pár dnech co jsme se potkali. Prvního půl roku to bylo všechno úžasný, jak z pohádky, ale potom se v něm něco změnilo a už se ke mě přestal chovat jak dřív. Začli jsme se hádat a několikrát jsme polu i pár dní nemluvili (jo a bylo to kvůli blbostem, jak jinak že). Po devíti měsících jsme se rozešli přes facebook, jo, strašný, ale aspoň jsem poznala jakej doopravdy je.
    Teď mám přítele (píšu přítele, protože kluk by to tak dobře nevystihoval). Trvá sice jenom tři měsíce, ale já vim že to bude na dost dlouho (naivně snad už na furt 😄). A to hlavně proto, protože jsme začli jako fakt dobrý kamarádi. Je pro mě strašně důležitý, že mu můžu říct úplně všechno na světě a vim že to bude ok. Sice neni adept na modela roku ale to, že si rozumíme (snad úplně ve všem) je pro mě to nejdůležitější vůbec.
    Při čtení tohohle článku jsem se zamyslela nad tím jak vůbec si mohla být s někým kdo si tě nezaslouží. Doufám, že brzo najdes toho svýho vyvolenýho a na blog jednou přidáš článek o tom, jak si tě ten jeden jedinej získal a ty jsi znova získal ty ,,iluze“. 😄😊

  • Jan Pípek

    Jako snídaně, kytky, to jsou detaily, který život nedělaj. Ale že ti frajer nepomůže se stěhovánim krabic do auta, tak to je fakt sorry píčus. Kdyby mi tohle udělal jen kámoš, tak ho pošlu do prdele. Lidi si maj pomáhat.

  • Jenda Tesárek

    Jo, s náma chlapama je to těžký, na nás žádný „signály“ nefungujou – musíte nás prostě do tý hlavy kopnout a říct to narovinu, co chcete/nechcete. A „nevim“, popřípadě mlčení – to nefunguje 😀

    Ale jak píšeš, gentleman – pomoct s věcma, otevřít dveře, odnést nákup/krabice/cokoliv – to by mělo být úplně normální. A ne jen tehdy, když jsem se svojí slečnou. Dveře otevřu/podržim sousedce, kamarádce, bráchovi, kolegovi a komukoliv jinému, jde o slušnost. S těmi věcmi je to stejné – když soused nosil krabice, taky jsem mu šel pomoct a to se ani moc neznáme. Základní lidská vlastnost, ne něco, co bychom se měli učit…

    A i když slečna řekne, že – třeba s kufrem – pomoct nechce, tak ano, chce, jen to nepřizná a i tak by jí chlap měl pomoct. Easy.

    Jinak díky moc za článek, aspoň mne to dohnalo se nad tím zamyslet 🙂 Ještě mne tak napadlo – proč mám poslední dobou pocit, že se vytrácí to „mužství“ (nebo jak to říct) a kluci neumí doma smontovat ani nábytek, nedejbože vyvrtat díru do zdi na dvě hmoždinky a přidělat poličku? A nebo je to ve městě normální a jen nám příchozím „náplavám ze vsi“ to přijde divné, když jsme vyrostli v podstatě „s rukama od oleje“?

    Hezkou neděli a ještě jednou děkuju! :))
    J.

  • Natálie Strážnicka

    Domi, musím říct, že nové pojetí článků (jestli se tomu tak dá říkat :D), kde jsi otevřenější a upřímnější mě osobně moc těší! :)) Konečně i blog, kde si člověk počte i o normálních věcech a ne jen oblečení, kosmetika a „lifestyle“ jako u většiny blogerek. A vše, co uvádíš v článků kvituji! Momentálně jsem s tím svým chlapem čtvrtým rokem a musím říct, že bych neměnila! Před ním jsem měla vztah s vysněným vysokým svalovcem, který ale po pár měsících ztroskotal, když jsem zjistila, jak sobecký a nepatrnerský dokáže být .. A krátce na to jsem začala chodit s nynějším přítelem, který je spíš opak, obyč postava, střední výška, ale je to to nejlepší, co mě mohlo potkat a to byl okolo mě už delší dobu a já si to nechtěla přiznat .. O:) Věřím, že si taky najdeš toho svého nejmilejšího a moc ti to přeju :))!!