YOU’RE SO INTO HIM, RIGHT?

Někdy přijde doba, kdy si sami chcete dát dvacet pěstiček. Na každou stranu. Mozek vám říká, že to, na co myslíte je špatně, ale srdce vám říká, go for it. Nechcete působit jako totálně posedlý holky, tak se držíte doma v křesle. Mlčíte. Vaše nejvyhledávanější pojmy na všech vašich sociálních sítích jsou je jeho jméno, na fb máte otevřený odkliknutý chat, kdyby vám náhodou napsal, vy si to mohli přečíst, ale nezobrazilo se mu, že to je přečtené. Jeho stories vidíte stokrát denně. První, na co ráno myslíte je, zda vám náhodou v noci nenapsal. Psaly bysme mu od rána do večera, ale radši neotvíráte ani společné zprávy. Když vám napíše, skáčete radostí. Doopravdy skáčete. Pak děláte zagorku a než mu odepíšete, trvá vám to alespoň čtyři hodiny. Mezi tím zmobilizujete všechny svoje kamarádky, rozešlete screenshoty a společně dáváte dohromady, co mu odpovědět. Vaše kámošky jsou v podstatě půlka vás, takže kdyby s vámi chtěl chodit, je to jako kdyby chodil s jednou z nich. Půlku zpráv vymyslely ony, protože máte totálně zablokovanej mozek. Jste ochotný udělat a přistoupit na věci, co byste za ”normálních” okolností neudělaly a jen si řikáte ”ty vado, Dominiko, tak seš normální”?.


S kámoškama vymýšlíte miliony teorií, proč vás ještě nepozval na rande, s kym byl v kině, jak tráví večery, jestli na vás myslí stejně jako vy na něj, zda náhodou nejste jedna z desítky holčičích čísel, se kterýma si po večerech hraje a různě tahá za provázky a proč vás vlastně nechce.


Když vám hodiny ukážou 11:11, přejete si furt to samý dokola – jeho, myslím si to správně? Když jste sami večer doma a všechny vaše kámošky jsou s jejich polovičkama, máte chuť se jít zabít :D. Co zase budete dělat? Odcvičeno máte, práce vám žádná nezbyla, večer v telce nic nedávají, váš make up je flawless (všechny tyhle věci se u mě moc často nesejdou, ale jen pro dramatičnost si to představte) a víno nechcete pít samy, protože by to vypadalo blbě. No. Jste v háji. Ze žalu ho stejně otevřete a představujete si, jak ho popíjíte spolu. V objetí ale nemáte něj, ale svýho psa (Abby?). V ten moment zjistíte, že jste v tom až po uši. Totálně.

A taky zjistíte, že vás nikdo nemá rád, jste ošklivý, tlustý, máte divný vlasy, prsty u nohou podivně křivý a vlastně že všechno je špatně. Ehm – znáte to taky ne?

 


Ze svý vlastní zkušenosti vám můžu říct, být zamilovaná do někoho, kdo vám to neopětuje je fakt na hovno.


Ani nevim, kdy se mi tohle stalo naposled. Snad v prváku na střední. Říkejme mu Max. On moc dobře věděl, že jsem z něj hotová. To byla až taková poblázněnost, že když mě pozdravil, nedokázala jsem normálně přemýšlet a už vůbec s nim mluvit. Na jednu stranu jsem si přála ho vidět 24/7, na druhou stranu jsem z něj byla tak nervózní, že jsem se mu radši vyhýbala, předcházela jsem trapasům. Bušení srdce, vyschlo v puse, knedlík v krku a motýlky v břiše jsem do té doby moc neznala. Nevím, jak to cítil ten kluk, ale na narozeniny mi doběhl o velký přestávce pro růži a jednu zimu, v období po vánocích, za mnou přijel asi ve tři hodiny ráno, stavět sněhuláka (pokud si to pamatuju dobře). Jel z druhýho konce Prahy a pro vaší zajímavost, nikdy jsme spolu nebyli. 

Sedm let na to, jsem na tom už líp. Nachytala jsem sebevědomí a i když jsou moje flirtovací skilzzzz na bodě mrazu (vysvětlivka: pokud mi o nic nejde a vím, že ten kluk má zájem, tak mi někdy jde. Pokud ale jde o nějakýho superdokonalýho kluka, nejsem si jím jista a vůbec mu nevidim do hlavy, tak jsem ztracená, neznám se a bojim se mu poslat i smajlíka s vypláznutým mrkajícím jazykem), tak se ničeho nebojim a jdu do toho. Dyť o nic nemůžu přijít.

Na svém o pár let starším já změny pozoruju, né ale na chlapech. Co se za tu dobu nezměnilo je totiž jejich chování. Nechápala jsem ho před tím, nechápu ho ani teď.


Jednou se chovají, že by vás láskou sežrali, koukaj na vás jak na bohyni, druhej den vám píšou, jak by si to s váma rozdali na parapetu okna a třetí den vás totálně ignorujou. Když budete mít štěstí a bude se jim chtít, tak vám na zprávu odepíšou místo obvyklých dvacetisedmi hodin za sedmnáct.


Po ”Maxovi” přišly moje tři delší vztahy (1x dva roky a 2x jeden a půl roku) . Krom těch velkejch lásek jsem se mezi tím vídala i s ”menšíma” láskama, nikdy z toho ale nic nebylo a se všema to bylo děsně easy. Žádný trápení, žádný slzy, žádný zpitomělý hry, kdo může kdy psát první. Šlo to jak po másle. Teď jsem ale tady a víte, co je v háji?

To, co jsem si neprotrpěla v předešlých letech, přišlo teď. Né malou chvíli mám v hlavě jednoho člověka, já vám nebudu řikat žádný detaily, protože bych toho na sebe práskla až moc (ani mu nebudeme dávat jiný jméno) a co když si to přečte že jo? (ehm – tímto tě zdravim, pokud jseš tady).

Ach jo (rolling eyes emoji). Uvědomujete si, že tady čekáme a trápíme se někým, kdo si vůbec nezaslouží náš čas? Přicházíme tím o milion jiných příležitostí k seznámení se s ještě dokonalejším chlapem. Půlka naší hlavy nám říká, ať se na něj vykašleme, ale druhá polovina, ta racionálně nepřemýšlející, nás nutí na něj furt myslet. Tohle je forma sebetýrání :D.


Kdyby byla pravda, že máte škytku, když na vás někdo myslí, tak by ”ten můj” škytal v kuse už několik let. 😀

____

Nedávno mi kamarádka řekla, že na dobrý věci se čeká. Jestli tomu tak doopravdy je, tak to nás čeká ta nejdokonalejší společná budoucnost, dvě krásný zdravý děti, vila v LA, byt ve Švýcarsku a summer house na Bali. 


My ženy jsme tak absurdní stvoření. Vidíte, jak jsem si všechno okecala, aby mé ”inner me” nebylo tak ublížené, dostalo naději a uklidnilo se? Prostě hlavu vzhůru, procházíme si tímhle asi všechny. Ale nesmíme se ani jedna z nás upínat na něco, co nás v životě brzdí, dělá nešťastný a více bere, než dává. To platí úplně ve všem, né jenom s chlapama. Za mě je to jedna z nejhorších věcí v životě – trávit čas s někým, kdo si ho nezaslouží a neopětuje to, co mu dáváte.

A mě zajímá – měla jste některá nějakýho takovýho crushe, kterýho jste roky milovaly, trápily se, neměly žádnou naději a pak to dopadlo? Chci všechno slyšet. VŠECHNO. Baví mě vaše příběhy a jakákoliv zpětná vazba.

Děkuju a všem boží víkend!

(Nejvýstižnější a můj nejoblíbenější obrázek na konec)