YOU’RE SO INTO HIM, RIGHT?

Někdy přijde doba, kdy si sami chcete dát dvacet pěstiček. Na každou stranu. Mozek vám říká, že to, na co myslíte je špatně, ale srdce vám říká, go for it. Nechcete působit jako totálně posedlý holky, tak se držíte doma v křesle. Mlčíte. Vaše nejvyhledávanější pojmy na všech vašich sociálních sítích jsou je jeho jméno, na fb máte otevřený odkliknutý chat, kdyby vám náhodou napsal, vy si to mohli přečíst, ale nezobrazilo se mu, že to je přečtené. Jeho stories vidíte stokrát denně. První, na co ráno myslíte je, zda vám náhodou v noci nenapsal. Psaly bysme mu od rána do večera, ale radši neotvíráte ani společné zprávy. Když vám napíše, skáčete radostí. Doopravdy skáčete. Pak děláte zagorku a než mu odepíšete, trvá vám to alespoň čtyři hodiny. Mezi tím zmobilizujete všechny svoje kamarádky, rozešlete screenshoty a společně dáváte dohromady, co mu odpovědět. Vaše kámošky jsou v podstatě půlka vás, takže kdyby s vámi chtěl chodit, je to jako kdyby chodil s jednou z nich. Půlku zpráv vymyslely ony, protože máte totálně zablokovanej mozek. Jste ochotný udělat a přistoupit na věci, co byste za “normálních“ okolností neudělaly a jen si řikáte “ty vado, Dominiko, tak seš normální“?.


S kámoškama vymýšlíte miliony teorií, proč vás ještě nepozval na rande, s kym byl v kině, jak tráví večery, jestli na vás myslí stejně jako vy na něj, zda náhodou nejste jedna z desítky holčičích čísel, se kterýma si po večerech hraje a různě tahá za provázky a proč vás vlastně nechce.


Když vám hodiny ukážou 11:11, přejete si furt to samý dokola – jeho, myslím si to správně? Když jste sami večer doma a všechny vaše kámošky jsou s jejich polovičkama, máte chuť se jít zabít :D. Co zase budete dělat? Odcvičeno máte, práce vám žádná nezbyla, večer v telce nic nedávají, váš make up je flawless (všechny tyhle věci se u mě moc často nesejdou, ale jen pro dramatičnost si to představte) a víno nechcete pít samy, protože by to vypadalo blbě. No. Jste v háji. Ze žalu ho stejně otevřete a představujete si, jak ho popíjíte spolu. V objetí ale nemáte něj, ale svýho psa (Abby?). V ten moment zjistíte, že jste v tom až po uši. Totálně.

A taky zjistíte, že vás nikdo nemá rád, jste ošklivý, tlustý, máte divný vlasy, prsty u nohou podivně křivý a vlastně že všechno je špatně. Ehm – znáte to taky ne?

 


Ze svý vlastní zkušenosti vám můžu říct, být zamilovaná do někoho, kdo vám to neopětuje je fakt na hovno.


Ani nevim, kdy se mi tohle stalo naposled. Snad v prváku na střední. Říkejme mu Max. On moc dobře věděl, že jsem z něj hotová. To byla až taková poblázněnost, že když mě pozdravil, nedokázala jsem normálně přemýšlet a už vůbec s nim mluvit. Na jednu stranu jsem si přála ho vidět 24/7, na druhou stranu jsem z něj byla tak nervózní, že jsem se mu radši vyhýbala, předcházela jsem trapasům. Bušení srdce, vyschlo v puse, knedlík v krku a motýlky v břiše jsem do té doby moc neznala. Nevím, jak to cítil ten kluk, ale na narozeniny mi doběhl o velký přestávce pro růži a jednu zimu, v období po vánocích, za mnou přijel asi ve tři hodiny ráno, stavět sněhuláka (pokud si to pamatuju dobře). Jel z druhýho konce Prahy a pro vaší zajímavost, nikdy jsme spolu nebyli. 

Sedm let na to, jsem na tom už líp. Nachytala jsem sebevědomí a i když jsou moje flirtovací skilzzzz na bodě mrazu (vysvětlivka: pokud mi o nic nejde a vím, že ten kluk má zájem, tak mi někdy jde. Pokud ale jde o nějakýho superdokonalýho kluka, nejsem si jím jista a vůbec mu nevidim do hlavy, tak jsem ztracená, neznám se a bojim se mu poslat i smajlíka s vypláznutým mrkajícím jazykem), tak se ničeho nebojim a jdu do toho. Dyť o nic nemůžu přijít.

Na svém o pár let starším já změny pozoruju, né ale na chlapech. Co se za tu dobu nezměnilo je totiž jejich chování. Nechápala jsem ho před tím, nechápu ho ani teď.


Jednou se chovají, že by vás láskou sežrali, koukaj na vás jak na bohyni, druhej den vám píšou, jak by si to s váma rozdali na parapetu okna a třetí den vás totálně ignorujou. Když budete mít štěstí a bude se jim chtít, tak vám na zprávu odepíšou místo obvyklých dvacetisedmi hodin za sedmnáct.


Po “Maxovi“ přišly moje tři delší vztahy (1x dva roky a 2x jeden a půl roku) . Krom těch velkejch lásek jsem se mezi tím vídala i s “menšíma“ láskama, nikdy z toho ale nic nebylo a se všema to bylo děsně easy. Žádný trápení, žádný slzy, žádný zpitomělý hry, kdo může kdy psát první. Šlo to jak po másle. Teď jsem ale tady a víte, co je v háji?

To, co jsem si neprotrpěla v předešlých letech, přišlo teď. Né malou chvíli mám v hlavě jednoho člověka, já vám nebudu řikat žádný detaily, protože bych toho na sebe práskla až moc (ani mu nebudeme dávat jiný jméno) a co když si to přečte že jo? (ehm – tímto tě zdravim, pokud jseš tady).

Ach jo (rolling eyes emoji). Uvědomujete si, že tady čekáme a trápíme se někým, kdo si vůbec nezaslouží náš čas? Přicházíme tím o milion jiných příležitostí k seznámení se s ještě dokonalejším chlapem. Půlka naší hlavy nám říká, ať se na něj vykašleme, ale druhá polovina, ta racionálně nepřemýšlející, nás nutí na něj furt myslet. Tohle je forma sebetýrání :D.


Kdyby byla pravda, že máte škytku, když na vás někdo myslí, tak by “ten můj“ škytal v kuse už několik let. 😀

____

Nedávno mi kamarádka řekla, že na dobrý věci se čeká. Jestli tomu tak doopravdy je, tak to nás čeká ta nejdokonalejší společná budoucnost, dvě krásný zdravý děti, vila v LA, byt ve Švýcarsku a summer house na Bali. 


My ženy jsme tak absurdní stvoření. Vidíte, jak jsem si všechno okecala, aby mé “inner me“ nebylo tak ublížené, dostalo naději a uklidnilo se? Prostě hlavu vzhůru, procházíme si tímhle asi všechny. Ale nesmíme se ani jedna z nás upínat na něco, co nás v životě brzdí, dělá nešťastný a více bere, než dává. To platí úplně ve všem, né jenom s chlapama. Za mě je to jedna z nejhorších věcí v životě – trávit čas s někým, kdo si ho nezaslouží a neopětuje to, co mu dáváte.

A mě zajímá – měla jste některá nějakýho takovýho crushe, kterýho jste roky milovaly, trápily se, neměly žádnou naději a pak to dopadlo? Chci všechno slyšet. VŠECHNO. Baví mě vaše příběhy a jakákoliv zpětná vazba.

Děkuju a všem boží víkend!

(Nejvýstižnější a můj nejoblíbenější obrázek na konec)

  • Terka

    Tímhle článkem jsi to úplně vystihla a přišla jsem si, jako kdybych si četla sama o sobě. Rok a půl jsem upnutá ke klukovi, který mi za to pravděpodobně vůbec nestojí, jenže tak nějak je pro mě hrozně těžký se od něj odpoutat. Jeho chování mě dovádí k šílenství. Jednou mě tři dny ignoruje, pak by si se mnou zase propsal celou noc. Chodíme spolu ven, na výlety, chodí ke mně ale sama moc dobře vím, že z toho nikdy nic víc než jen nezávazný sex nebude. A ani nechci, protože vím že je to sukničkář a kdo ví s kým vším spí. Jsem asi prostě typická holka co vůbec neví co vlastně chce 😀

  • Hanna Zemanová

    Domii, tak tohle je nejvtipnější a nejpravdivější článek ever, přestože se může zdát, že na tom nic vtipnýho není. Ale ten první odstavec…jsem ráda, že v tom nejsem sama.
    Ode mne asi v tuto chvíli žádný příběh neuslyšíš, neboť mám pocit, že muži v mém životě vymřeli. Jakoby kolem žádní nikdy nechodili. Ale whatever.. pokud funguje to, že na dobrý věci se čeká, tak se časem nejspíš budu mít jako v pohádce? (:D kéžby!)
    Děkuji za napsání tohodle článku. Přeji, aby „ten tvůj“ muž nebyl jen ve tvé hlavě, ale i vedle tebe ve tvém životě. Krásný víkend! 🙂

  • Jana Majerska

    To je skvělý článek! Taky jsem něco podobné kdysi cítila, k jednomu klukovi, kterýho jsem chtěla tak rok a myslela jsem si, jak o mě má bůhví jaký zájem, skákala jsem radostí, když mi napsal, nebo jsme se potkali 🙂 Až po roce a kousek jsem si uvědomila, že když to neklaplo, tak to prostě asi klapnout nemělo a šla jsem dál a pak jsem našla nejbožejšího kluka, se kterým to šlo samo od sebe a jsme spolu téměř tři roky 🙂 Hodně štěstí a ať to dobře dopadne, hlavně s láskou.
    PS: Jsi odvážná, že to tu píšeš, já bych se bála, že si to přečte a už mě nikdy nebude chtít vidět 😀 jsi nej.

    • Dominika Poklu

      Tak… Ono je to dost pravděpodobný, ale tak on to asi tuší :D. Spíš se bojim potencionálních budoucích chlapů, aby je to neodradilo. 😀 Navíc je to téma, kde se VŠECHNY najdem a nebudeme si připadat, že jsme v tom samy 😀 🙂

  • Soňa Krajčovičová

    Skvely clanok, v momentalnom obdobi si trafila moju 13. komnatu. 😀 Povedzme ze som za poslednych 5 rokov (mam 25) mala dve velke crushe. Jeden crush trval asi 1.5 roku a bolo to dost intenzivne, bol starsi odo mna o 7 rokov a v tom case ked som sa do neho zamilovala mal male dieta a bol zenaty, co bola pre mna absolutne fucked-up situacia, jelikoz nie som ziadna rozvracacka manzelstva alebo nieco podobne. Po asi roku intenzivneho kazdodenneho tryznenia sa (bol moj kolega a pracovali sme spolu v jeden labine) som zistila, ze jeho zena caka dieta c. 2. Takze pekna kopacka do hlavy. 😀 Takze som si povedala ze toto teda ne, tieto dvere su zavrete a racionalne som si to podlozila tym, ze som proste prisla pozde a nic z toho nebude, lepsieho chlapa nestretnem. No ale jak to uz byva, on prisiel, bohuzial zasa to nebolo tak jednoduche. 😀 Do crushe c. 2 som bola zamilovana asi 3 roky. Bol stelesnenim vsetkeho co som kedy na chlapoch obdivovala a chcela, vies si to asi predstavit, proste golden boy v kazdom smere. Bolo to ale cisto platonicke, mala som v tom case vztah a stale som si hovorila ze „on by ma aj tak nechcel“. 😀 Navyse bol v tom case tiez zadany. Ale to iskrenie medzi nami vzdy ked sme sa videli bolo proste NEUVERITELNE. A vzdy ked sme sa rozpravali tak som mala mozog jak po lobotomii, nieco jak si opisovala ty v clanku. 😀 A stale som si ale myslela, ze to tak vidim iba ja a z jeho strany nic. No a potom moj vztah skoncil, on odisiel studovat do Nemecka, chvilu sme sa nevideli a totalnou nahodou sme sa stretli teraz na podzim na jednej konferencii. Vo chvili ked som zistila, ze je single po 5tich rokoch co mal frajerku som myslela ze sa mi to iba sniva. Ze predsa by som nemohla mat take stastie. Slovo dalo slovo, padlo nejake vinko a ja som mu takato ovinena proste povedala, ze uz su to 3 roky co som do neho zblaznena jak pubiška. A cuduj sa svete, ON MI POVEDAL TO ISTE! Ze som jeho crush uz nejaky ten cas ale myslel si, ze by som ho nikdy nechcela (*facepalm emoji*). Takze rozpravocka ma happyend, zacali sme spolu chodit a je to este lepsie nez som si myslela. :)) Uz mam co-to odvztahovane ale toto je iny level. Chodit so svojou tajnou laskou je proste nadherny pocit a neviem ci sa tomu nieco niekedy vyrovna. Mozno ked sa nam narodia 2 deti a budeme mat dom v Norsku a letne sidlo v Kalifornii. 😀 Chcela som ti tym pribehom teda ilustrovat, aby si sa nevzdavala, pretoze chlapi su obcas tazko precitatelni. Ale za to cakanie to stoji, teda pokial tam nie su nejake neprekonatelne prekazky ako napr. ta rodina apod. DRZIM NAJVIAC PALCE! A nebud smutna, aj ked viem, ze je to obcas tazke.
    XOXO, S.

  • Klárka Voňavková

    Milá Domi, asi líp bych tenhle článek nenapsala..Mám trochu podezření, že mi vidíš do hlavy. Přesně, ale úplně přesně, to co píšeš se teď odehrává v mým životě. Po asi 4 letech jsem potkala kluka, kterej mě tak okouzlil jako asi ještě nikdo nikdy. Takovej úžasnej pocit, a všechno vypadalo fajn, ale.. Jo nějaký ale tu prostě je.. Neodepisuje..nebo prostě napíše za 100 hodin dvě slova..a já prostě nevim..Emoce se ve střídaj jak na Matějský a já vůbec netuším, co se to se mnou děje. Se mnou, která byla k chlapům cynická a myslela si, že to má na háku..Kecám, vím, co se mnou je, zamilovala jsem se na první pohled a jsem v háji..Prosím vesmír ať to vyjde. Ale kdo ví..Ach jo 🙂 Má krásnou mezírku mezi zubama, když mě políbil dal svou dlaň na moji tvář..Hladil mě po vlasech..no tak?..

  • B.

    V důsledku toho, co mi jeden takový pan božský udělal jsem tak nějak přestala věřit na lásku. Jenže to evidentně nestačí, už přes rok si kvůli němu po večerech brečím do polštáře. Nechápu, že mu to za to stálo a opětovný klíčování, co z těch sladkých slov byla pravda a co lež je už fakt na zbláznění. Nakonec se vrátil ke své letité přítelkyni, která vlastně ani nic neví. Nevím, co jsem čekala, nežijeme v pohádce, že.

  • Andrejka Mokrejšová

    Aaa Domi, to je tak presny!! 😀 ja jsem teda zadana uz 3 a pul roku, ale predtim jsem to mela zrovna takhle. Smiseny signaly, neustaly „stalkovani“, trapny chovani 😀 proste vse co jsi napsala v clanku. Drzim palce, aby to tentokrat dopadlo jinak, popripade se objevil nekdo jinej – lepsi. ❤️

  • Ditta Zavrell

    Ty jsi můj crush 😀 ❤️ #lovemeplease?

  • Lucie

    🍍🙉😁

  • Kateřina K

    Jáááj. Zrovna tohle se mi děje! Naprosto mi mluvíš z duše 😀 Čtyři roky jsem chodila s klukem, který se na mě snad ani jednou nenaštval a všechno bylo naprosto v pohodě. Věřila jsem mu, neměla nutkání ho podezřívat, či přehnaně žárlit a vždycky jsme si měli co říct. Bohužel mě to asi omrzelo a potřebovala jsem trochu změnu. A taky jo. Zamilovala jsem se úplně šíleně. Dívám se na něj jak na svatý obrázek, ať už si čistí zuby nebo umývá nadobí. 😀 Nejradši bych se za to vypleskala, protože kolikrát na něj myslím a nemůžu dělat absolutně VŮBEC NIC. Na to, jak jsem před tím žárlivá nebyla, tak teď jsem a snažím se s tím bojovat (btw, máte nějaké rady, jak přestat tolik žárlit? A taky proč jim trvá odepsat asi milion hodin? Co pak na nás ti chlapi nemyslí ve dne v noci?)

    Domi, děkuji ti, že vím, že se v tomto šíleném stádiu nenacházím sama. 🙂 A přeji ti, aby jsi se svým novým crush měla jako v pohádce.

    • Vendula Kupková

      K tomu žárlení. Bohužel. Taky jsem nikdy nežárlila, vlastně mě to u bývalého ani nenapadlo. Nevím, jestli jsem si byla tak jistá nebo proč. Ale teď.. Jsme spolu s přítelem 3 roky a já se můžu zbláznit, když ho vidím s jinou holkou, i když se jen baví o škole. NENÁVIDÍM TO! Vím, že jsem asi magor, že by to tak nemělo být. Já si ani nemyslím, že bych mu nevěřila, ale prostě se nedokážu ovládnout. Strašně se bojím, ale ne toho, že něco udělá on, ale těch holek. Protože holky umí být pěkné potvory (obecně to nazývám hůř, ale tak nebudu sprostá O:))

  • Kateřina Myšková

    🍍🍍🍍❤️😄

  • Simona Klinkovská

    🍍🍍😁

  • Dana Burdiláková

    Tenhle článek je úplně načasovaný. Když jsem to četla, připadalo mi, jako by to bylo z mojí hlavy 😀 můj crush se vrátil po třech letech z Anglie, ten crush po kterým jsem toužila jako po nikom jiným. Tři roky je dlouhá doba, kterou jsem nevydržela a vyrazila za ním. Po půl roce jsem se s brekem vrátila zpět. Říkala jsem si, že se teď oba vyřádíme a pak se budeme povalovat na terase obklopeni našimi dětmi. 😀 Hm huso, huso, hloupá 🙂 Po dlouhém setkání jsem si uvědomila, že mi za to ani ty tři roky čekání a trápení nestál. A že jsem někde úplně jinde než on. Taky jsme si uvědomila, že dětské lásky mají zůstat dětskými láskami. #zijnaplno

  • Veronika

    Super článek Domi, myslím, že se v něm každá najdem 😀
    PS: Zbožňuju tvoje instastories🍍🍍🍍🍍❤️

  • Monika Požárková

    To mi připomíná mě rok a třičtvrtě zpátky. 😂 Byla jsem do něj zamilovaná tři roky, ale i když tam byla nějaká malá chemie, nikdy to z jeho strany nesměřovalo tam, kam jsem já chtěla. Nejhorší bylo, že když jsem se snažila zabouchnout jinde, tak to stejně skončilo u něj. Pro mě asi největší tragédie ohledně crashů. No a pak někdy na začátku června 2015 jsem poznala svýho nynějšího přítele a nekecam, od tý doby jsem si na crushe ani nevzpomněla. :)) takže jak říkáš, nemá cenu čekat na toho jednoho, když toho pravýho lze najít i jinde. 🙂 Pro mě dost vtipnej článek, myslim, že se v něm najde každá holka. 😀

  • Simona Chludilová

    Skvělý článek. Děsně mě nadchl tento typ tvých článků.
    Ve všem se vidím.:DD
    U mě je to tak, že jakmile začínám na sobě poznávat, že jsem do kluka moc poblázněná, házím zpátečku. Ve své hlavě si nafackuju, abych si nic nenamlouvala a tak. Protože znáš to, jakmile si něco plánuješ/představuješ, většinou se to pose**. Je zajímavý, že dycky, když začnu dělat první kroky JÁ, nikdy to nevyjde. Asi ty první kroky fakt nechám na klucích. A teď si jdu popřát štěstí, protože jdu na ples (že by aspoň flirt?) a musím se pochválit, že mi to dneska sluší. Jen ne žádné zaláskování. Raději. 😀
    A víc takových článků, prosím! ♥ O:)

  • Tereza Kanova

    lol Domí mluvíš mi z duše ale total ! jsem si jako rikala, jesli je tohle normální – koukám, že nás je víc. Až neskutečný jak je v tý hlavě( a kdyby jen tam). AŤ Ti to výjde s tím tvým, a ať jsi jen štastná, mně si takhle na večer rozhodně pobavila jak moc to je trefný.Více takovejch článků prosím( samozřejmě tvý outfity jsou vtopu a už tě mám na IG tak čtyři roky určitě a vidím jak jen „rosteš“ ) Jsi boží!

  • Sandra Slusna

    Jako vzdy moc hezkej clanek, fakt krasne se to cte! Ja jsem uprimne pritele jeste nikdy nemela, ale stejne jsem byla jednou zranena a od te doby se od kluku drzim dal. Ja ti preju aby jsi nekoho nasla, kdo bude mit na svet stejnej pohled, ale stejne to chce pockat, to mas urcite pravdu, na hezky veci se proste pockat musi a navic mas prece tvoji Barcu, haha! 🙂

  • mariemichaela

    Milá Domčo.

    Jsem ráda, že to, co popisuješ, už mám nějaký ten pátek za sebou a tobě přeji jen pevné nervy. Upřímně – měla jsem kolikrát při čtení toho článku chuť tě obejmout. Jen tak mezi námi holkami prostě. Protože moc dobře chápu, čím si procházíš, je v tom spousta úsměvných věcí, ale taky spousta smutku a negativních emocí. Ale chtěla jsi příběh se šťastným koncem a tak ti ho napíšu. 🙂 Spoustu let se mi šíleně líbil jeden kluk. Zajímavé bylo, že jsme se znali jen přes sociální sítě skrz naše společné koníčky. Stali se z nás přátelé a dlouho jsme si psali, zatímco ve skutečném životě jsme se míjeli. A já celou tu dobu věděla, že je na něm něco výjimečného. Můj šestý smysl to vycítil a nedal mi v noci spát. Trvalo to vážně hodně měsíců a let, vzalo mi to hodně sil při navazování jiných vztahů, které všechny postupně zkrachovaly, hodně slz, když jsem se bála, že nikdy nebudu doopravdy šťastná a taky dost nervů… Ale to čekání za to stálo. Protože nakonec jsme si k sobě našli cestu a potkali se ve správný čas, tak jak to osud chtěl. Věřím, že kdybychom se potkali kdykoliv jindy a jinde, nemuselo by to vyjít. A já vím, že on je ten pravý. 🙂 Jo, pravý! Nebojím se to použít, protože tenhle pocit prostupuje mou bytostí od té doby, co jsem ho konečně uviděla, celého vysokého a štíhlého, s velkým nosem a všemi jeho nedokonalostmi, ale přísahala bych, že jsem nikdy neviděla nic krásnějšího… Je naprosto skvělý. Můj instinkt se nemýlil, a co je zvláštní, z nějakého důvodu mě tak vidí i on. 🙂 Dělá mě lepším člověkem, činí mě šťastnou a je mi neuvěřitelnou oporou – bezpodmínečně.

    Domčo, čekej a buď trpělivá, to ti mohu poradit, protože trpělivost se nesmírně vyplácí. Určitě na tebe také někde čeká ten pravý, určitě ano! Jen vytrvej. Z celého srdce ti přeji hodně štěstí a až tě někdy na ulici obejme úplně neznámá vysoká brunetka, tak hned nechoď k soudu pro zákaz přibližování, ale vzpomeň si na jednu „spřízněnou duši“ ve svém čtenářce. 🙂 Pac a pusu, měj se hezky!

  • Mishel K

    Tak tohle je skvely clanek! Uplne se v tom vidim. Jsme v tomhle vsechny spolu, to je pravda 😀 Miluju tenhle druh clanku od Tebe a moc se tesim na dalsi. Mej se krasne a drzim Ti moc palce! ❤

  • Ela

    Ahoj Domi,
    tvůj článek je naprosto boží a řekla bych, že tuto situaci všichni dobře známe. Musím říct, že v této situaci zrovna jsem. V naší třídě je jeden kluk, který se mi HODNĚ líbí. Je krásný, chytrý a strašně fajn kluk. Dokonce jsem zjistila, že máme podobný zájmy.
    Teď přijde ta horší část. 1. Myslím si, že se mu líbí jiná holka. Je hubenější, vyšší…no co povídat.
    2. Bojím se, že kdybych mu řekla, co cítím, tak by mě odkopl a bylo by to trapný, protože jsme spolu ve třídě a on by to nejspíš řekl i ostatním klukům.
    3. Když na mě promluví, tak celá ztuhnu, začnu koktat a jsem nesvá. Vypadá to blbě.

    Zjistila jsem také, že kluci „jedou“ hlavně po vychrtlých dlouhonohých holkách a to já nejsem. Jsem malá a celkem svalnatá-oplácaná. Cvičím, jím zdravě a musím říct, že TVŮJ BLOG JE PRO MĚ VELKOU INSPIRACÍ – jak cvičení, tak jídlo.
    Na ramenou mi sedí dvě postavičky. První je plná emocí, romantických tužeb a polibků. Ta druhá je racionální a dokáže se ovládat. Tyto dvě mezi sebou vedou neustálý boj, jestli mu to říct nebo ne. Ach jo.

    Nevím, co mám dělat, ale doufám, že jednou každá holka najde svého prince, protože tak je to správně.
    A Domi, nezoufej, věřím, že pro tebe taky jeden čeká, jen ho najít.

  • Simona

    Domčo, miluju tygle tvý články. Úplně se v nich vidím. Myslím, že vstahy jsou vďěčným tématem, protože to vždycky osloví lidi, kteří to právě prožívají. I já mám v hlavě muže svého života.

    Poznali jsme se na základce. Já byla v 7 a on v 6 třídě (ano je mladší). Byl to školní idol, tak jsem mu nevěnovala pozornost. Nicméně osud tomu tak chtěl a nějak jsme se na naší cestě potkali. Byla jsem šíleně zamilovaná (rande v lese, schůzky o přestávkách, kupování svačin). Miluju to období a fakt ráda na něj s úsměvem vzpomínám. Navíc mi záviděly holky z celé školy!!! Cítila jsem se fakt jako bohyně 😂 Bohužel se semnou asi po roce rozešel. Nejhorší bylo vídat ho ve škole s jinýma holkama (kreré se na něj vrhly jako supi). On však stále myslel na mně a já na něho.
    Dostala jsem se z toho a hledala jsem kluka, který by vypadal a choval se jako on. To se mi sice nepodařilo, ale měla jsem další vstah (1rok). Neustále jsem myslela na svého idola a představovala jsem ho ho místo svého současného kluka.
    Po rozchodu s klukem číslo 2 jsme se zase začali bavit s idolem. Znovu jsem se zamilovala a bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Byli jsme spolu pořád, všechno jsme dělali spolu. Naše rodiny se seznámily, vše bylo jako v pohádce. Přestože on byl na intru jsme to skvěle zvládali. Bohužel po 3 letech mu prostě přeskočilo a začal se chovat jako puberťák. Nechtěl semnou být, chtěl trávit čas s kámošema. A tak jsme to ukončili. Teď jsem zase ve stavu kdy hledám někoho, kdo by se mu aspoň trochu přiblížil.

    Mám strach ze samoty. Ale začínám si ji užívat. Nezávazný flirt, občas párty, kámoši, fitko. Je toho tolik co dělat. Už se nebudu zavírat doma a truchlit. Je čas žít!! Věřím, že si mě ten oravý najde a bude to v době kdy to nebudu čekat. Nebo se zase potkáme s mým idolem a na potřetí už nám to výjde. Let ‚s see. Jo a zoč toč toč na instastorues, MILUJU JE 🍍🍍🍍

  • Kateřina S.

    Domi,
    ani nevíš, jak mi tento článek pomohl. Nejen to co jsi napsala ty, ale i spousta komentářů zde, mi pomohla uvědomit si, že nejsem JEDINÁ na světě, která se cítí MIZERNĚ kvůli někomu, kdo si mě ani nejspíš nezaslouží, jen moje srdce to stále není schopné pochopit. Nacházím se přesně v té situaci, kterou jsi zde popsala, teď už je to sice lepší, protože až do včerejšího dne jsme spolu skoro nemluvili, ale i tak mě myšlení na něj pořád bolí. On je můj crush už od šesté třídy (a to jsem teď ve třeťáku na střední), samozřejmě, že zpočátku to bylo jen chvilkové zalíbení, ale když jsem pak šla na stejnou školu jako on, tak to začalo znova. V druháku jsme se spolu začali vídat ve městě a moje srdce zažívalo to, o čem vždy snilo. To, že měl úplně stejné zájmy a názory jako já tomu jen pomáhalo. Po půl roce chození ven a dle mého názoru náznaků, že se mu líbím, mi přes jeho kámoše vzkázal, že se mnou nikdy nebude. Ani nevíš jak moc mi to ublížilo, kor takovýmhle způsobem. Ani ne týden potom jsem s ním jela na chatu…všechno jsme si zde vyříkali a řekli jsme si, že budeme pouze kamarády, protože on se na vztah prostě necítí. Chce být sám a bez závazků. I tak jsem stále měla naději, konec léta jsem trávila s ním. Jenže se začátkem školy jsme se postupně přestali bavit. On začal dolézat za jinými holkami. Samozřejmě se z nich staly nepřítelkyně n.1.

    Můj problém není jen to, že se mi srdce roztříštilo na tisíce kousků, ale hlavně to, že jsem už z tak malého sebevědomí přešla k tomu, že se vážně NEMÁM RÁDA. Po půlroce nevídání toho kluka, jsem si dokázala vytvořit jakýsi odstup a „odmilovat se“, ale se sebou trávím každou minutu svého života a už hodně dlouho jsme si neřekla, že se mám ráda. Stále na sobě hledám chyby a porovnávám se s ostatními holkami. Především s těma, které mě nahradily. Při tom vůbec nevím, co na nich vidí…to že mají menší bříško a kulatější zadek? Ale toho, že mají také mnohem menší IQ si asi nevšiml….no už dost stěžování 😀

    Včera jsme ho viděla znovu, prostě tam stál, připomínal mi boha a povídal si se mnou jako za starých časů. Nejradši bych si nafackovala za to, že na něj teď zase nonstop myslím. Moje mise je teď jasná: ZAČNI SE MÍT RÁDA KATEŘINO!!! Ještě nevím, jak toho dosáhnu, ale snad brzy ano. Kdybys věděla o nějaké škole sebevědomí, tak mi dej vědět.

    Díky za tvé články, jsi pro mě obrovskou inspirací! Snad se s tebou někdy setkám. K.

  • Lucia

    Tento clanok ma velmi potesil :). Ja som sa takto blaznivo zalubila do chlapca, ked som mala 14. Povahovo to bol uzasny, charizmaticky a neskutocne inteligentny clovek, asi najzaujimavejsi akeho som za cely zivot spoznala a dost ovplyvnil moje smerovanie v zivote a vkus na chlapov, za co som mu v podstate vdacna. Kazda sekunda s nim bola ta najkrajsia na svete, ale stale to bolo len kamaratstvo. Potom odisiel na pol roka do ameriky a za ten cas akoby to cele vyprchalo a prestali sme sa stretavat. Ja som ale verila, ze to je stale nejaka moja „zivotna laska“ a nikto sa mu v mojich ociach nemohol vyrovnat, takze ked odisiel byvat do Prahy… musela som tam aj ja o rok ist na skolu s vysnenou predstavou, ze do seba nahodou narazime na ulici a budeme spolu naveky :D. Samozrejme, ze sme sa tam za cely cas ani nestretli a ja som bola prilis zbabela mu napisat. Nakoniec som ho stretla po 5(!) rokoch odkedy som sa do neho zalubila a on ma ani len nepozdravil :D. Vtedy som si uvedomila, ze musim tuto moju vysnenu predstavu konecne pustit z hlavy. A myslim, ze to pomohlo lebo dva mesiace na to som konecne spoznala priatela, svoju spriaznenu dusu. Cloveka, pri ktorom som zabudla na to vsetko a ktory bol pre mna ako stvoreny. Myslela som, ze konecne som nasla co som hladala. Chcela by som povedat ze prisiel happyend, ale bohuzial, prislo par prekazok a nechal ma kvoli inej, aj ked ma este mesiac pred tym „miloval najviac na svete“ :D. Ale asi budem stale rovnako verit, ze ta skutocna, prava laska tam niekde je :).

  • Kristina Janotová

    Super clanek 🙂
    Posilam link na jeden zajimavy z elite daily ve kterem se vetsina z nas take urcite najde 😀
    http://elitedaily.com/dating/lies-breadcrumbing-feelings/1800600/amp/?#read-more

  • Bára

    Skvělý článek. Jak už tady psalo hodně dívek, taky mně velmi potěšilo, že nejsem v něčem sama. Vlastně jsem celý život měla ve vztazích vše co jsem „chtěla“. Měla jsem i vždy muže, které jsem chtěla. Po ošklivém rozchodu, kdy člověk potřebuje někoho na „rozptýlení“, jsem poznala Jeho. Nelíbil se mi a vnímala jsem to od první věty kterou mi napsal, jako čistě odreagovačku, ať si mám s kým psát a pořád nemyslím na to, co bylo. Pak se to ale celé změnilo a já prožila jedny z třech nejkrásnějších měsíců za hodně dlouhou dobu, měla jsem pocit, že si rozumíme naprosto ve všem, trávili jsme spolu každý den, každou noc. Byla jsem ale opatrná, nechtěla jsem si za žádnou cenu přiznat, že ho chci, že s ním chci vztah a že ho mám ráda. Nebyla jsem nějak bláznivě zamilovaná, ale cítila jsem velkou náklonnost a vřelost pokaždé, když mně jen pohladil, nebo chytil za ruku. Po těch třech měsících jsme se poprvé pohádali, bylo to hnusné a ve mně se něco uzavřelo. Nebyla to hádka, nad kterou bych mávla rukou, věděla jsem, že toto už dobrý nebude. Pak už to šlo z kopce. Ukončili jsme to v autě, v den kdy jsem měla dvě své důležité zkoušky s důvodem, že on není na vztah připravený a že není vzpamatovaný z toho minulého. Bolelo mně to neskutečně moc, ale v tu chvíli jsem si ho vážila jako člověka, který je upřímný a nechce mně třeba dále trápit, i když jsem tomu po tom všem co bylo nerozuměla. Nejhorší bylo, že pak dělal že nic. Dále pokračoval v psaní, já se na jeho sms nemohla tři dny ani podívat, nedokázala jsem mu zvednout telefon. Brečela jsem každý den, utápěla se v tom, nejedla, přivodila si žaludeční vředy. Žila v naději, že když mu dám třeba čas, uvědomí si to. Prostě jsem ho brala jako chytrého člověka, nebo alespoň férového. Po týdnu občasného psaní jsme se domluvili že se sejdeme a vyříkáme si to. Nakonec se vymluvil, že je nemocný, mně ruply nervy a napsala mu, že to nemá cenu, že mně vodí za nos a že jsem si myslela, že je jinej. Samozřejmě v klidu, protože si vždy chci zachovat tvář a nejsem hysterická i když to ve mně vřelo. Mrzelo mně, že opravdu po tom všem hezkém nebyl schopný ani dojet a říct mi to naživo. Rozloučila jsem se a napsala, že mu přeji vše krásné a že pro nás bude lepší se nevídat, nepsat si a přerušit kontakt, vymazala jsem ho a chtěla se dát do pořádku. Probrečela a proležela jsem dva dny. Po dvou dnech mi volal a já protože jsem moc hodná tak jsem mu to vzala. Opakoval jak se chce vídat a že tomu nerozumí, že se mu mám ozvat až mi bude lépe (žaludek). Samozřejmě mně to těšilo. Neozvala jsem se, ozval se on, po týdnu s tím jak mi je. Zase jsme udržovali nesmyslnou iMessage konverzaci, tentokrát jsem věděla, že to nikam nevede ale stále jsem se od toho nedokázala odprostit a myslela si, že teda můžeme být alespon kamarádi, dokonce jsem se smířila i s tím, že se vrátí k ex a přála mu to, opravdu přála. Byli jsme pak venku, na čaji, vrátit mi věci, které mi ani nepřivezl všechny. Bylo to celé hezké, chtěl mně dokonce po školním plese odvézt domů. Bavili jsme se znovu o nás ale já pořád opakovala, že v tom mám jasno a že rozumím tomu, že pokud se nevzpamatoval z toho co bylo, nemá cenu nic začínat a pořád dokola stejné téma.Pak proběhla nějaká konverzace o mém podvazkovém pásu a o tom, že neusne a prostě to bylo v něčem takový, jako kdysi. Zhruba týden od toho venku s ním jsem byla s kamarádkou na obědě. Vešel tam on, s dívkou ruku v ruce. Nebyla to jeho ex, byla to nějaká cizí, divná, ošklivá holka. A nepíšu ošklivá, protože jsem měla vztek, opravdu byla podivná. Cítila jsem neskutečný vztek, nebyla to ani žárlivost, spíš jsem se cítila tak ukřivděná a podvedena, že jsem se na něj v tu chvíli nedokázala ani podívat. Neozval se pak, i když do té doby jsme si psali denně, dokonce za mnou byl i v práci. Chtěla jsem své věci a zapomenout už „navždy“, kamarád se mnou pro ty věci dojel, já mu napsala vzkaz na rozloučenou, zažila ho jako toho nejarogantnějšího kokota v ten moment kdy jsem se z něj snažila dostat, jak mi nemohl jako přítel říct, že s někym randi a jak dlouho to trvá… Věta „3 dny a jsem do ní uplně zamilovaný“ ve mně vyvolala ještě větší zlobu a agresi, možná trochu i smích a absurdnost nad tím, jaký vlastně je. V tom vzkazu jsem znovu opakovala, že NECHCI at mně kontaktuje. Ozval se po 3 dnech a chtěl mně zatáhnout do nesmyslné konverzaci o tom, co je a není v tom vzkazu vlastně pravda. Ignorace. Po týdnu mi popřál hned po půlnoci k narozkám, na to jsem odpověděla „děkuji“ a smazala to. Další den napsal znovu. Odpověděla jsem po týdnu opilá. Další den jsme si volali. Vymýšlel si báchorky a den poté jsem viděla na takových těch trapných „stories“ na facebooku fotky s nějakou další cuchtou i když tvrdil, že jede do Prahy (kde jsem byla shodou okolností v tu dobu i já) s kamarádem a domlouvat si něco ohledně práce. Teď tam hodil další fotku, kde má srdíčka a jídlo. A já i když vím, že ten člověk má očividně poruchu, s kterou by se měl léčit stále nedokážu pochopit proč. Už nad tím nepřemýšlím tak jako po těch nekonečných rozchodech, ale stejně. A hlavně vím, že se zase ozve. A že je to bludnej kruh z kterého nevím jak ven. Vím že nejlepší by byla totální ignorace o kterou jsem se snažila. Ale stejně vždy povolím. Ale už nechci sakra.

  • Mona

    Ahoj Domi,
    Jsem opravdu ráda, že v tomhle nejsem sama i když samože to nepřeju ani tobě ani nikomu jinému, ale alespoň se necítím jako jediná kdo si tímhle prochází. Ve Španělsku jsem poznala chlapa, začalo to jednou nocí, kdy jsem si chtěla vyzkoušet jaké to je, bydlela jsem v malém městečku a potkávala ho často v baru a měli jsme společné známé takže jsme osobě věděli i na fcb jsme se před nocí s velkým N přidali ,no po noci kdy jsem ho „ulovila“ jsem se potají sbalila někdy nad ránem a nechala ho spát a neozvala se, samože jsem na něj myslela, ale řekla sem si bylo to to co jsem chtěla. Samože mi napsal, co se stalo a kam se šla no a tímhle celý kolotoč začal. Řekl mi hned na začátku, že nehledá vztah a nechce se zamilovat, protože teď vyšel z jednoho vztahu a je v háji, a já mu řekla to samé, že stejně budu opět odjíždět a nejsem tu napořád,no z dvou dnů kdy jsem u něj trávila každy den, se staly čtyři,poté šest a poté jsme spolu trávili každý den, vzal mě dokonce domů mimo město kde bydleli jeho rodiče, ale představil mě jako dobrou kamarádku(každý věděl oč asi jde) no jak to dopadlo? Zamilovala sem se, před ním hrála,že je vše v pohodě, rozloučili jsme se jakože se určitě uvidíme zas,že mě navštíví v Praze apod, ale jsme kamarádi ne? Celé léto mi vypisoval, vždy on já hrála hrdinku a nikdy mu první nenapsala, až do tohoto listopadu kdy jsem se rozhodla stavit se tam protože jsem tím městečkem projížděla za svými kamarády v jiném městě opodál. Dopadlo to tak,že neměl čas jediný 2 dny co jsem tam byla, si udělal hodinku se všemi jsme šli na véču a prohodili jsme pár slov, a poté mě ignoroval a byl v baru se svýma kámoškama, odjela sem smazala ho ze svýho života,fcb,instagramu,zablokovala ho na whatasppu všude, ale samože v hlavě mi zůstal. Na mé narozeniny mi o měsíc později napsal na iMessage,vše nejlepší a že snad mu někdy vysvětlím za co si to zasloužil. Napsala sem jen děkuji za přání. Čas plyne, chodím na randíčka a i když jsou to pěkní kluci nebo hodní,chytří, já v sobě necítím nic, nejsem nervózní a je mi úplně jedno co řeknu nebo udělám(prtože stále čekám,že se něco změní a ten co mě nechce mě bude chtít.)
    Minulý týden asi 4 měsíce od blokace mi napsal zase přes iMess, že si chce o tom všem promluvit, že to nechce nechat takhle, a že nemůže uvěřit tomu co se stalo…..
    A co chtěl? Jen mi říct,že chce být kamarád,že jsem pro něj důležitá a speciální, a že na mě nikdy nezapomene, a že až budu chtít klidně za 5 let mám mu napsat. Má mě rád….
    Takže jsem napsala,že já s ním být kamarádka určitě nemůžu, že celou dobu jsem to trpěla a psala si sním, a vylila a řekla mu vše co jsem cítila a doted cítím,,,Na to mi napsal, že já si zasloužím někoho kdo mě bude milovat celým svým srdcem a že on mi tohle dát nemůže.
    Takže konec story napsaa sem mu ať už mi nepíše a on že jasné že to chápe.
    Celý kolotoč je tu znova a já se ptám kdy z tohoto vyjdu? Vždy jsem bylajá ta co se rozešla (skoro) ale nikdy mě to tak nebolelo. Po první lásce,která trvala 2,5 roku jsem se rozešla,pobrečela si,ale spadl mi kámen ze srdce, ale teď je to poprvé co někdo odmítl a nechce mě i když já pro něj mohla udělat co jsem mu na očích viděla. Takže kde je spravedlnost? 😀 😀
    Jsme tu s tebpu, vidím,že je nás hodně a přeji ti jen to nej :)))

  • Adéla Schejbalová

    Díííky za skvělý článek, to je tááák výstižný 🙂 Já si něčim podobným taky teď procházím a to m k tomu stačilo jedno odpoledne a večer v Praze… moje štěstí a zároveň i smůla /nejradši bych se plácla po palici/ je, že dotyčný za měsíc opustí ČR 😀 a mám tím pádem po srandě 😀 Nevím, proč mě tak přitahujou kluci, kteří jsou hajzlíci nebo bydlí milion km ode mě .. Achjo 🙂 Každopádně díky Tvému článku se mi trochu ulevilo a pomohlo mi, když vím, že v tom nejsem sama 🙂

  • Milá Domi, ďakujem za tak milý a otvorený článok. Ja som sa tiež v prváku na strednej hrooozne zamilovala a milovala som toho chalana ešte aj na vysokej a možno ho stále milujem. Všetci mi vraveli, že nie je pre mňa dosť dobrý, že je to chalan, ktorý sa nebude viazať, že si skôr chce užívať, ja som to dobre vedela, ale bolo mi to úplne jedno. Stále mi trochu niečo naznačovala, takže vo mne stále plodil nádej. Myslela som si, že aj on to tak cíti, len sa bojí. Tak som čakala, trápila sa. Toľko sĺz som preplakala. Medzi tým mal aj frajerku. Prišiel s ňou na Silvestra na našu párty a ja som myslela, že umriem. Chodili sme občas spolu von, na prechádzku, do kina, na kávu, niekoľkokrát z neho vyšlo, že ma má rád. Ale potom boli zasa chvíle, kedy som pre neho neexistovala. To ma najviac zožieralo. A takto som sa trápila dlhé roky. A teraz toho ľutujem, pretože sa bojím, že som kvôli nemu prišla o mnoho možno lepších príležitostí. Až priveľmi som mu venovala svoj čas a možno mi tým niečo uniklo. To už sa asi nikdy nedozviem. Už som ho skoro dva roky nevidela, ale nebudem klamať, veľakrát si naňho spomeniem. Viem, že si našiel frajerku, jednu dievčinu z nášho ročníka na strednej. To ma dosť prekvapilo, predstavovala som si pre neho niekoho odlišného, ale to už nie je moja vec. Ja len dúfam, že keď ho niekedy znovu uvidím, že to so mnou nič neurobí a že sa pohnem ďalej.

  • Mona

    Ahoj Domi,

    Jsem opravdu ráda, že v tomhle nejsem sama i když samože to nepřeju ani tobě ani nikomu jinému, ale alespoň se necítím jako jediná kdo si tímhle prochází. Ve Španělsku jsem poznala chlapa, začalo to jednou nocí, kdy jsem si chtěla vyzkoušet jaké to je, bydlela jsem v malém městečku a potkávala ho často v baru a měli jsme společné známé takže jsme osobě věděli i na fcb jsme se před nocí s velkým N přidali ,no po noci kdy jsem ho „ulovila“ jsem se potají sbalila někdy nad ránem a nechala ho spát a neozvala se, samože jsem na něj myslela, ale řekla sem si bylo to to co jsem chtěla. Samože mi napsal, co se stalo a kam se šla no a tímhle celý kolotoč začal. Řekl mi hned na začátku, že nehledá vztah a nechce se zamilovat, protože teď vyšel z jednoho vztahu a je v háji, a já mu řekla to samé, že stejně budu opět odjíždět a nejsem tu napořád,no z dvou dnů kdy jsem u něj trávila každy den, se staly čtyři,poté šest a poté jsme spolu trávili každý den, vzal mě dokonce domů mimo město kde bydleli jeho rodiče, ale představil mě jako dobrou kamarádku(každý věděl oč asi jde) no jak to dopadlo? Zamilovala sem se, před ním hrála,že je vše v pohodě, rozloučili jsme se jakože se určitě uvidíme zas,že mě navštíví v Praze apod, ale jsme kamarádi ne? Celé léto mi vypisoval, vždy on já hrála hrdinku a nikdy mu první nenapsala, až do tohoto listopadu kdy jsem se rozhodla stavit se tam protože jsem tím městečkem projížděla za svými kamarády v jiném městě opodál. Dopadlo to tak,že neměl čas jediný 2 dny co jsem tam byla, si udělal hodinku se všemi jsme šli na véču a prohodili jsme pár slov, a poté mě ignoroval a byl v baru se svýma kámoškama, odjela sem smazala ho ze svýho života,fcb,instagramu,zablokovala ho na whatasppu všude, ale samože v hlavě mi zůstal. Na mé narozeniny mi o měsíc později napsal na iMessage,vše nejlepší a že snad mu někdy vysvětlím za co si to zasloužil. Napsala sem jen děkuji za přání. Čas plyne, chodím na randíčka a i když jsou to pěkní kluci nebo hodní,chytří, já v sobě necítím nic, nejsem nervózní a je mi úplně jedno co řeknu nebo udělám(prtože stále čekám,že se něco změní a ten co mě nechce mě bude chtít.)

    Minulý týden asi 4 měsíce od blokace mi napsal zase přes iMess, že si chce o tom všem promluvit, že to nechce nechat takhle, a že nemůže uvěřit tomu co se stalo…..

    A co chtěl? Jen mi říct,že chce být kamarád,že jsem pro něj důležitá a speciální, a že na mě nikdy nezapomene, a že až budu chtít klidně za 5 let mám mu napsat. Má mě rád….

    Takže jsem napsala,že já s ním být kamarádka určitě nemůžu, že celou dobu jsem to trpěla a psala si sním, a vylila a řekla mu vše co jsem cítila a doted cítím,,,Na to mi napsal, že já si zasloužím někoho kdo mě bude milovat celým svým srdcem a že on mi tohle dát nemůže.

    Takže konec story napsala sem mu ať už mi nepíše a on že jasné že to chápe.

    Celý kolotoč je tu znova a já se ptám kdy z tohoto vyjdu? Vždy jsem byla já ta co se rozešla (skoro) ale nikdy mě to tak nebolelo. Po první lásce,která trvala 2,5 roku jsem se rozešla,pobrečela si,ale spadl mi kámen ze srdce, ale teď je to poprvé co někdo odmítl a nechce mě i když já pro něj mohla udělat co jsem mu na očích viděla. Takže kde je spravedlnost? 😀 😀

    Jsme tu s tebou, vidím,že je nás hodně a přeji ti jen to nej :)))

  • Lucie Ceeova

    Neuvěřitelně jsem se pobavila a hrozně jsem se v tom našla! Někdy si říkám, když to jde „easy“ jestli to vůbec stojí za to. Ta nervozita a vzrušení to se prostě musí zažít. Někdy máš k tomu člověku tak silný pocity, že už ani nerozeznáš jestli je to vlastně dobře nebo ne. 😀 A všechny tyhle komentáře… bože nejsem jediná trupka na světě, ha ha! Upřímně doufám, že jednou se otočím a budu tohle „období“ brát jako zkušenost. (No spíš poučení)

  • Jiřka

    Hahahahha ahoj v moji hlavě jak jsi se tam dostala😎😎😎😎mám to úplně úplně do puntíku stejne😂😂😂 teď si taky s jedním pisu a když nepodepíše tak hned Plašim a vsechno řeším s kamoskama proč nepíše ze urcite je konec hhh no proste úplně stejne😂😂😂😂😂😂

  • Ani

    No nevím jestli můj příběh bude tak moc zajimavej jako tady ostatních holek, ale proč se nepodelit.😄
    Na základce jsem 4 ROKY byla zabouchla do jednoho kluka o 2 roky staršího…No chápete, zakladkovsky zblazneni 😄 4 roky uplynuly, já na střední a byl mi uz docela u něčeho (u zadku) a najednou jsem byla na brigádě a měla jsem vystřídat směnu, protoze jedna slečna byla nemocná a já šla místo ní, a kdo tam nebyl? takze jsem s nim na jeden den pracovala..a byla to sranda..ale už jsem měla jinyho crushe v tu dobu😃o pár měsíců později… viděli jsme se na kamarádky oslavě na bowlingu, byl už trochu víc prifouklej, víc frajer než na základce (tam to byl takovej roztomilej plysacek)😄 no a seděli jsme vedle sebe na gauciku. Dále kamarádky vybornej bratr do mě nalil snad 10 jin Tonicu a tak 5 panaku něčeho nevim čeho..No zábavný vecer😃 a jak jsme tak vedle sebe seděli, povídali si, já nalita já Zeman..začali jsme se líbat. Bylo to možná dosažení cíle, asi jsem tak nejak chtela…ale holky !😃možná bych se než toho obešla..bylo to, jak bych to nazvala, „kapří cucání“😗😃😃 no des..furt jsem se snažila tam aspoň jednou dát jazyk. Ale on jak kdyby posilovač i tím jazykem v té posilovně, ve které očividně trávil dost času, a totálně mi ho vrátil zpět do mě pusy a tak se to stalo tak 3X a pořád prostě nějak ten jazyk ne e😃
    Teď o pár let později, mám svého nynějšího přítele a splňuje vše co jsem si přála😊 a jazyk používá!😃