Moc nevím, jak začátek tohoto článku pojmout, půlka fotek chybí. Long story short: stojíme na recepci v pět ráno (Ditta v hysterickym záchvatu, já bez výrazu), jsme bez mobilů, novýho foťáku, fotek z nejnádhernějšího výletu, oblíbených kabelek a mýho chokeru, který si Ditta půjčila a v půlce večera si ho dala ke mně se slovy ”vem si ho, ať ti ho neztratím” :D:D:D. Takže nás okradli…..ale my si nechtěly zbytek dovolený zkazit.
Zaplatily jsme si na celý den auto s taxikářem a objeli s ním půlku ostrova, na motorce by to moc nešlo. Pořídily jsme fotky, o kterých se nám jen zdálo.
Začaly jsme čokoládovnou s touhle kouzelnou houpačkou. Sedly jsme si na ní společně, chytly za ruce, pustily se země a jen zakřičely ”uuuuuuííííí”.
Chocolate Factory v Karangasem Amlapura:
Dále jsme dojeli do Ujung Water Palace.
Pan taxikář nás upozorňoval, že tam je extrémně horko, což na Bali bylo i tak. Ale tady to byl fakt extrém. Stál tam vzduch, ani větvička se nehla. Vydržely jsme tam tak půl hoďky a pak už jen běžely do klimatizovanýho auta. Do auta jsme zaplulily propocený jak po dvou hodinách bikram crossfitu :D.
Vodní palác numero dos: Tirtagangga <3
Poslední zastávkou byl:
chrám Lempuyang
Cesta k němu byla víc než šílená. Stupeň stoupání byl tak 90 stupňů (kidding), na motorce bysme se určitě při našem štěstí převrátily :D.
Po celém tomto výletu nám v noci ukradli všechny věci, druhý den jsme byly nevyspalý a potřebovaly to nějak vstřebat. Zašly jsme si tedy na snídani opět do Nalu bowls, koupily nejlevnější mobil, který jsme na Bali našly a do večera zůstaly u bazénu.
UBUD
Na víkend jsme se ještě s Klári (poznaly jsme jí na Bali, kam se odstěhovala s přítelem) sebraly a udělaly si holčičí víkend v Ubudu. Taky se jí stala tak trochu katastrofa a potřebovala mezi jiný lidi, tak #PročToNezkusit (zootí výzva)? 🙂 A bylo to božský! Jako první jsme se podívaly na (asi nejznámější) vodopád Tegenungan (za mě trošku zklamání), rýžový políčka, kam jsme cestou tam na skůtrech hrozně zmokly (pršelo i tam, tak jsme si je neprošly, zabořily bychom se a nikdy nedostaly ven – dokážete si představit se navzájem vytahovat? :D), dál pokračovaly na oběd do Alchemy, do Monkey forrest za opičkama, na hotel na jógu, kde jsme se jen masírovaly a druhý den v Ubudu zakončily naprosto BOŽSKOU masáží za 160Kč!
Nemohla jsem se po ní hýbat asi tak tři dny, ale stála za to.
Políčka:
Druhý den jsme se vydaly na nedělní trh, kde jsme se staly profesionálkami ve smlouvání a nakoupily pár dárků domů.
Všude mají tyhle dřevěný nádhery. Proč? 😀
A naše poslední Bali dny vypadaly nějak takhle:
Klasický (šíleně propocený) obleček. Protože better safe than sorry a toto bylo jediný dlouhý, co jsme sebou měly.
Tři vteřiny po vzniku této fotky a poté, co si Ditta zastěžovala, že to je sladký jak blázen, to celý rozlila. Úplně celý, plný až k víčku. Kdybyste ale zažili tu šíleně nepříjemnou pani, co nás tam obsluhovala, přišlo by vám to ještě vtipnější, když Ditta za ní musela jít a oznámit jí, že to vylila.
Ty spálený záda :))))))))))))))).
Pondělí pokračovalo dál do Café Organic, prý vyhlášené. My dost zklamané. Kdybych neměla hlad, tak to nesnim, ale acai a juice dobrý. Ale už bych se nevrátila. A to i přes super interiér a atmosféru.
Dále nás vyzvedli kluci z Enjoy Wipeout a jely jsme konečně surfovat. O tom si můžete přečíst v předchozím článku. Za mě jeden z top zážitků.
Cestou jsme přes mail byly pozvané do nově otevřené restaurace Fresto. Tím, že jsme to řešily za cesty, nemohly jsme se na to moc připravit. Po surfování, celé od písku, mořský vlasy, plážová taška přes rameno a my vstoupily v žabkách do super fancy restaurace, kde byly slečny v koktejlách a chlapi v košilích. No nic.
Budeme dělat jakože nic. Šlo nám to skvěle. Hlavně s drinkem Fifty shades of grey, který v sobě schovával vodku, fialky a levanduli. Mňam!
Ps: to byla ta nejlepší pizza&drink, co jsem kdy měla. Zkaramelizovaná cibule, salát a truffle oil. Yaaaas.
Poslední den jsme proflákaly na pláži, měly jsme totiž obě dost naražený/namožený žebra a moc s náma nešlo ani nic dělat. Když jsme se ale rozhodly, že už pojedeme na oběd, šíleně se rozpršelo a protože nepřestávalo asi půl hodiny, tak jsme si v místním warungu objednaly toto super jídlo. Bohužel jsem v něm našla červíka, což Dittě dost zkazilo chuť, tak jsme přejeli opět do Pelotonu :).
Poslední brunchování a ”hurá” na letiště.
Tato fotka říká o našem odjezdu z Bali vše… 🙁
Tak takové přesně bylo Bali. Chtěli byste, abych sepsala článek, jen s tipy, kam na jídlo, jak to na Bali chodí a tadyty obecné informace? Možná by to někomu pomohlo :)..
No a na další cestovatelské posty nebudete čekat dlouho. V úterý jedu do Bratislavy, ve čtvrtek do Dubaje a za tři týdny s holkama do Barcelony, kterou miluju snad ze všech měst nejvíc.
Pa a krásný pátek&víkend,
Vaše Domi