you were our everything

Dnes asi něco z úplně jiného soudku. Toho nejhoršího, co si ode mě když přečtete. Ani nevím, jak vám to mám napsat. Chci vám to vůbec napsat?

Stala se u nás v rodině smutnost. Možná jsme to mohli trochu tušit, ale nechtěli jsme si to doma přiznat. Už vůbec jsme na to nechtěli pomyslet, představa, že to příjde, nás ničila. 

Kejtynka nám z ničeho nic těžce onemocněla. Ochrnula na půlku těla. Nejdříve se jí začali rozjíždět nožičky, pak přestala vidět, nevnímala a po pár dnech jsme ani nemohli chodit ven. Jen se motala a já se o ní bála, aby jí jiný pejsek něco neudělal. Zhubla tolik, že se jí začaly propadat líce. Přestávala to být ona. Aktivní, usměvavá Kejtynka.

Prý infarkt míchy. Nevylučuje se nádor. Doktor prý nikdy nic takového neviděl. Věřili jsme ale v to lepší. Vždyť to byl do teď úplně zdravý pejsek.

Když jsem odjížděla do Chorvatska, plakala jsem. Bála jsem se, že jí vidím naposledy.. V týdnu jsem se s Gábi dozvěděla, že má agresivní nádor v hlavičce. Tu noc jsme se obě psychicky složily. A co teprv musela prožívat doma sama mamka? :(.

Jediné, na co jsem myslela bylo, že už chci být doma. Chci mít Kejtynku u sebe, chci si jí namáčknout na hrudník.  Přesně tak, jak jsme to každé ráno spolu dělaly. Chci s ní společně usnout. Chci, aby byla zdravá. Dovolená sice ubíhala jako nic, ale taky se příšerně táhla.


Náš poslední večer, ze soboty na neděli se mi zdála strašná noční můra. Mně se nezdají,vůbec. Fuj. Skoro všichni v ní byli zabiti. To se mi už vůbec nezdá. Znamení?

V neděli jsme odjížděly domů, před cestou jsme se zastavily v sámošce. Čekala jsem s Fífou (pejskem) v autě, než Gabča přijde z nákupu. Na přední kapotě jsem si trhala obočí, druhý den v pondělí jsem měla natáčení a ráno bych to nestihla. Hrálo CDčko Robbieho Williamsa, moje oblíbená písnička. Najednou jsem si vzpomněla na Kejtynku a vyhrkly mi slzy do očí. Hned na to jsem si vzpomněla na Kristýnku, zesnulou dceru maminky (mojí ségru). Napadlo mě ‘’to už jsou spolu tam nahoře?’’. Strašně moc jsem se rozbrečela. V ten samý moment se to cédéčko přeplo SAMO OD SEBE na písničku, kterou jsem měla vždy spojenou s Kristýnkou a maminkou.


Náhoda? Určitě ne.


Cesta domů byla nekonečná, když jsme ale s tetou ve tři ráno přijely k nám domů, maminka byla vzhůru. Se slzama v očích nám oznámila, že Kejtynka to v sobotu nezvládla a odešla.

To co se mi v předchozích dnech dělo bylo jako co?

Už je to týden, co tomu tak je. Neopustila nás jen pejska. Odešla od nás osobnost. Kejtynka byla 150% člen naší rodiny, byla jako moje ségra, nejlepší kamarádka. Neopomenutelný článek. Byla pro nás všechno. Přišla k nám do rodiny, když nám odešel první pejsek, Hanynka. Přivítali jsme jí s tím nejmilovanějším srdcem. Podívala se s náma do Thajska, kde nám nosila mrtvý žabičky před dveře ( :)) ), plavala (spíše skákala jako laňka) v moři, stěhovala se s námi čtyřikrát, roztrhala nespočet hraček, dávala si s taťkou každý večer “skleničku“. Pískající kachnička dovezená až z Dubaje, byla její nejoblíbenější věc. Radost opětovala všem, kteří se s ní seznámili. Nikdy by nikomu neublížila, všechny jen pusinkovala. Byla pro naší Abbynku podporu. Byly nerozlučná dvojka, nemohly bez sebe být. Stejně jako my bez ní.

Teď jsme tu o jednoho míň a je tu takový ticho.. Smutno. Pokaždý, když přijdu domů, furt čekám, kdy z poza rohu vyběhne ještě Kejtynka. Už bohužel.

Dala naší rodině lásku, radost a klid, co si nedokážete nikdo z vás představit. Kdykoliv nám nebylo dobře, přišla se pomazlit a ležela s vámi, dokud jste se nesmáli a neměli dobrou náladu. Byla rozdávající sluníčko. Kdyby mohla, rozdala by se a my ti za celých nádherných devět let strašně moc děkujeme.

Tímto se s Tebou, Sluníčko naše loučíme, moc Tě milujeme. Byla jsi naše všechno.

<3

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • Tenhle článek mě rozbřečel… My máme doma dvě fenky, který bereme jako součást naší rodiny a úpřímně si život bez psí společnosti nedokážu představit. Ony jsou moje nejlepší kamarádky, který mě rozesmějou, který mě nikdy nezklamou, který mě každy den radostně vítají, miluju je… Domi, drž se! 🙂

    • Dominika Poklu

      Přesně tak.. Děkujeme)

  • Sandra Slusna

    Strasne strasne moc a moc je mi to lito Domi, nevim co mam rict, jak bych ti mohla pomoct, proto jen rikam drz se, to urcite zvladnes, nahore je ji ted lip. 🙂 Jinak jsem si jednou chtela koupit psa, ale jeste ze jsem to neudelala, protoze kdyby se mu neco stalo nebo by odesel, tak bych to asi neutahla! 🙁
    S laskou
    tvoje Sandra

    • Dominika Poklu

      Za ale těch 9 let dáš tomu mazlíčkovi takovou lásku a on tobě nekolikanásobně větší, že si tohle nesmíš řikat……

  • EnthusiasTer

    Je mi to moc líto Domi. Dokážu si představit jak se teď asi cítíš, taky jsem měla pejska, který pro mě představoval „sourozence“ a byl absolutním členem rodiny. Je to neskutečně bolestivé a i když to je teď už asi pět let, tak vždycky když si na ni (Julču) vzpomenu, tak je mi do pláče. O to víc obdivuji, že jsi zvládla napsat tento článek, protože to podle mě muselo být taky hrozně těžké a smutné… Myslím na tebe a pamatuj, časem se to zlepší. 🙂

    • Dominika Poklu

      No a kolik kapesníčků jsem u toho vybrečela.. 🙂

      Děkujeme.

  • Kamila

    Normálně články moc nekomuentuji, ale tentokrát musím. Je mi to Domi strašně líto, po přečtení článku jsem se rozbrečela.. Věřím, že teď už se má Kejtynka dobře, hlavně na ni vzpomínejte a připomínejte si všechny ty hezké chvilky, které jste spolu strávili. Sama se snažím vážit každé chvilky s našimi pejsky, protože se bojím toho, co bude, až se jim něco stane.. Dej tomu čas a bude líp, myslím na tebe! 🙂

  • Andrea Mokrejšová

    Domi, to je mi moc líto. Teď si procházím něčím podobným, jednoho mého králíčka mi na chatě zabila kuna a je teď doma takové ticho, je to hrozné. O to horší bylo, že jsem byla zrovna v Anglii a zdál se mi divný sen, ale nic hrozného jsem si nechtěla připustit. Jak říkáš, nepostradatelní členové rodiny. Držím palce ať to doma zvládáte, já mám naštěstí ještě jednoho králíčka, jinak bych to nezvládla. Věřím, že i tobě druhá pejska pomůže! Myslím na tebe!

  • Tvoj článok ma rozplakal, veľmi ma to mrzí. Ale bohužiaľ viem o čom píšeš. Nám minulý rok odišla naša Bekynka, ktorú som milovala viac ako seba. Ja som jedináčik a keď sme ju jedného zimného dňa priviezli domov stala sa mojou sestrou. Obohatila náš život, bola členom našej rodiny a všetci sme ju nesmierne milovali. A aj keď už ubehlo veľa mesiacov, stále si na to nemôžem zvyknúť, všade ju vidím, počujem jej tlapky na dlážke a stále mám chuť ju zavolať. Nikdy na ňu nezabudnem ♥ Drž sa, posielam veľa síl.

  • Monika

    Je mi to strašně moc líto Domi. Mám slzy v očích a myslím na svoje dvě fenečky, které na mě doma čekají. Jedné je osm let, druhé rok. Doufám, že tu se mnou budou ještě spoustu dlouhých a radostných let. Neumím si vůbec představit, že jednou odejdou.
    Kejtynka se u vás určitě měla nejlíp jak mohla a vytvořili jste jí ten nejšťastnější život.

  • Kateřina

    Jak vidím, nejsem jediná, komu ukápla slza při čtení tohoto článku 🙁 i mě to velmi mrzí Domi, hlavně se držte a držte i Abby, aby nesmutnila <3 a myslete na to, že už je jí nahoře dobře:))

  • Nathalie Peyrichout

    Tak jsem si u čtení pobrečela, určitě jsem nebyla jediná. Něco podobného jsem zažila minulé léto, kdy jsem se 3 dny před koncem dovolené dozvěděla, změny umrěl pejsek babičky, se kterým jsem vyrůstala, navíc tak trochu zbytečně. Obdivuji tě, žes o tom dokázala napsat článek (byť po týdnu), já bych to nedala asi nikdy. Je mi to líto, o to víc, když si dovedu představit, jak se všichni cítíte. Je fajn mít takovéhoto parťáka, protože ty roky radosti, co ti dává, se prostě smazat nedají. 🙂 Držte se a snad o Abbynka časem zvládne, bude potřebovat 100x víc mazlení.

  • Tereza Čadová

    Neskutečně mě to mrzí. Ani si neumím představit, jaká bolest to musí být. Hrozně ráda bych pronesla nějaká slová útěchy, jakože to přejde a bla bla, ale nějak to nejde. Asi proto, že mám sama milovaného pejska, kterému je 14 let a poprvé se tenhle rok začaly projevovat problémy, které by ho mohly ohrozit, znamená pro mě všechno, byl tady, když jsem jako menší neměla kamarády, když jsem byla smutná nebo veselá, je pro mě jako moje dítě a neumím si představit, že tady prostě jednou nebude a ještě k tomu ostatní, kteří neustále omílají, že to může být brzy. Domí, mrzí mě to, pořádně se pomazlíkuj s Abbynkou, aby se jí i tobě stýskalo na chvilku o maličko míň a asi to chce ten čas, i když je tahle fráze asi už ohraná píseň…

  • Janny P

    Domi, to je mi moc lito 🙁 dovedu si predstavit, jak to musi byt tezke. Take nam pred dvema lety odesla pejska..skoda, ze ty zviratka maji tak kratky zivot. I kdyz za ten kratky zivot dokazi dat vic lasky nez lidi.
    A hodne me zarazilo to o Kristynce, ze jsi mela sestru jsem vubec nevedela 🙁 Drzte se s mamkou :-*

  • Nikola Hessová

    Moc me to mrzi,Domi. Vim jak se citis, odesla mi podobne po 13ti letech moje retrivrice. Je to tezke, ale zvladnes, preboli, a hlavne zbydou jen krasne vzpominky a to je to nejdulezitejsi. Drzim palce, at je co nejdrive lepe :-*

  • aneta

    Plně chapu jak se citis. Mam pejsky tri a desim se toho, ze tento smutek zaziju trikrat 🙁 Jsou pro me vsim. A preju ti uprimnou soustrast. Verim, ze Abbynka citi co se deje a bude se te snazit kazdou moznou chvilku rozveselovat..

  • Fashion Label

    Něco podobného jsme před 7 lety taky zažili 🙁 Naše fenka měla velmi rychlí nádor ve střevech. Nakonec jsme ji museli nechat utratit, aby se netrápila. 2 týdny jsme se nemohli vzpamatovat. Nakonec jsme sehnali novou fenku, stejné rasy, pro kterou jsme jeli až za Brno. Po prozkoumání rodokmenu jsme zjistili, že zesnulá fenka je téhle nové prateta. Bylo to takové znamení, že tady pořád snámi 🙂
    Držte se zuby nehty! Překonáte to 🙂

  • Valentina Gonosová

    Domii, posílám hodně síly a doufám, že se ti brzy uleví, aspoň trošku. Stalo se mi to stejné letos, na štědrej den nás opustila naše holčička AIky, ta nejhodnější pejsanda, se kterou jsem jako malá spala v pelechu když jsem se bála.. Abych ti ale napsala i něco pozitivního, když Aikynka odešla, byla jsem u léčitele (nevím zda jim věříš nebo ne) a ten řekl, že nám „zhora“ pošle novýho pejska a opravdu se to splnilo. Máme teď malou psi holčičku Berrie (což bylo Aikynky oficiální jméno co měla v papírech) vypadá skoro na chlup stejně a dokonce má i stejná gesta. Ta ztráta se nedá nahradit, ale Berrie mi hrozně pomáhá se s ní vyrovnat. Držím palce ať tohle období co nejsnáz zvládneš.

    <3

  • Popelka

    Brečím jak želva .. :-((((( jak kdyby se to snad přihodilo mně .. sama mám tři pejsky a moc mě to mrzí .. na snapu jsem se vždycky ráda dívala jak s holkama chodíš ven nebo jak se mazlíte .. obdivuji tě, že jsi o tom dokázala psát, když je to tak čerstvé. Já bych byla asi někde zalezená s kapesníkama a nechtěla nikoho vidět a nebyla schopná o tom ani mluvit. Jsi opravdu silná! Jak to zvládá Abbynka? Je mi to líto 🙁

  • Anna Patková

    Taky u toho děsně pláču. Kdo nezažil, nepochopí :(. Taky jsme letos v létě přišli o pejsku, a i když máme obrovský štěstí, že tu s námi ještě jedna úžasná psí slečna (podobně jako u vás) zůstala, pořád to bolí. Chce to čas, smutek přichází ve vlnách a intervaly, kdy se objevuje, se postupně zkracují. Ale jsou to vážně členové rodiny a ještě tak strašně čistý duše, že se to jen těžko rozdejchává… Tak nádech, výdech a hlavu vzhůru. Jak jsi psala – díky za ty nádherný roky!!!