WOW DIDN’T EXPECT THAT

Akorát jedu z fitka. A jsem plná emocí:

Mám na sebe velké nároky.

Nezvládam.

Nedychám.

Jsem slabá.

Ale pyšná, že to mám za sebou.

Večer dám další trénink?

Chci jídlo a ten strašně (ne)chutnající protein.

Bolí mě kotník.

Vlastně všechno.

Jsem smutná a zklamaná.

IMG_5609-1A tak bych mohla pokračovat dál.. Dneska trénink s Jirkou (@60_dni_do_cajku) nebyl jen fyzicky náročný, ale svým způsobem i psychicky. Ani nevím proč, možná je to tím, že jsem od včera tak nějak rozladěná, asi ten tlak .. Ale pojďme si tedy říct, jak to začlo.. Trénink byl dneska cardiový, po dlouuhýý době. Začali jsme klasicky – běhama. Nestřídali jsme je s angličáky, ale se švihadlem.. Vypadalo to přesně takhle:

1km běh, jedna minuta švihadla, 1km běh, jedna minuta švihadla, 1km běh, jedna minuta švihadla

Zahřátá jsem, jedeme dál –  kruhovým tréninkem plných cardio cviků (skákání, boxování, vyskoky a švihání lanem). Víte, jak moc nesnáším cardio….?

Udýchání mi nevadí. Ale důvod, proč nemám cardio ráda je ten, protože jsem vždy úplně durch. Oblečení můžu rovnou žďímat a takový ten vnitřní pocit, že se uvnitř vaříte, teče vám čůrek po zádech a pocit, že máte místo obvyklých 36,5 – 948479 stupňů, je přece taky strašnej. 

K tomu prvnímu důvodu – pocení. To by ještě tak nějak šlo,  je to přirozené, ale v momentě, kdy začně ze mě kapat pot na zem, mám chuť vše zabalit a skočit do sprchy :D. No co, nechodim se do fitka nakrucovat, ale cvičit, že? 🙂

Pokračujeme a končíme celou session sprinty do kopce, který jsem neběhala věčnost. Pět stupňů incline, 16 rychlost. To bude v pohodě. Běhala jsem přece i horší věci. 30 vteřin běh, 30 pauza.

Hm. První za mnou. 

Mám slzy v očích, nateklý krk, nemůžu se nadechnout. SAKRA DOMINIKO, CO TO S TEBOU JE?  Bylo mi, jak kdybych se topila a někdo mně dusil. Wow. Nemůžu se uklidnit, takže ani nadechnout. A slzy jsou stále v očích.

Po asi čtyřech minutách jsem nastoupila opět na pás. Uklidněná a odhodlaná, že to dám. Dala. Další dva už ne. Chytlo mě to znova a já byla – vyčerpaná -. 

To celé jsem doma zakončila nechutně nechutnym raw konopnýn proteinem, který když jsem pila, mi stavil chlupy na rukou. (Viz muj snapchat – meenkeers). 

To ke dnešku vše. Vše jsem psala hned po tréninku, tedy úplně čerstvý pocity. Stalo se vám to někdy taky? Jak jste se s tim poprali?
Ps: jsem v pořádku a vše je jak má :)))!

  • Obdivujem ťa… ja by som to asi v takej situácii nedala.. Drž sa!

    Daniela

    • Dominika Poklu

      Dani, ale dala 🙂 A neměl to být lítostnej článek ;))

  • Maru

    Jestli jsi byla včera, tak to bylo asi ve vzduchu, protože já byla úplně KO, cviky co normálně dávám „v pohodě“ tak jsem vůbc nemohla, nic mi nešlo, ani technika :-/ A vzhledem k tomu, že to byl cca na 14 dní poslední tréink (dnes jsem byla na trhání osmičky) tak mi to bylo ještě víc líto :-/ Naštěsní nemusím pít hnusný proteiny, to by mě totiž úplně zabilo, jednou jsem ochutnala od přítele a prostě ne, nejsme kámoši 😀 Jinak držím palce, ať to příště jde líp, určitě půjde! Jsi úžasná inspirace – během čtení tvého blogu jsem zhubla 25kg a naprosto se změnila jako osobnost 🙂 Buď dál úžasná <3

    • Dominika Poklu

      Maru, doufám, že ty “osmičky“ moc nebolely, sama jsem si tim prošla a za mně katastrofa, takže ať to nebolí!

      A smekám nad tou změnou, to by mě vůbec nenapadlo! Jseš skvělá, jen tak dál! :)))

  • Dína Arucidisová

    Ahoj Domi, já ti tedy nevím, ale přijde mi že ti ty tréninky dávají zabrat od té doby co jsi skončila s paleem a přešla na veganskou stravu. V článku workout, that will make you happy ale píšeš jak se ti cvičí skvěle, jak jsi lehčí a plná energie. Takže možná jen špatné období? Who knows, asi jen ty sama, každopádně GO FOR IT, já si právě při takovém pocení říkám ou yes já vážně makám a neflákám se juhů! jo přijde mi škoda ládovat se hnusným proteinem, to zkazí závěr celého tréninku, kdyžtak doporučuji Sunwarrior vanilka rýžový vegan a chuť MŇAM! měj se a směj se 🙂

    • Dominika Poklu

      Ahoj ahoj ahoj, to tak vůbec neni, tento stav přišel už předtim, ale jen jsou s tim trenérem jiné. Furt jsou ale fajn, spíš jen to období :))))

      A děkuju za tip na proteinák, už mám objednaný nový, tohle se totiž fakt nedá 😀

  • Ronnie

    Ahoj Dom, ja mela takove období delší dobu, ale je to pryc po tom co jsem začala poradne suplementovat B12, ale u kazdeho to je asi jinak. Obdivuju te, ze takove tréninky i pres to zvladas! 🙂 Ja mela konopny protein od Iswari a ten jedine s bananem. Ted mam od Lifefood s kakaem a ten se da i samotný 🙂 Čekám na vanilkovy tak uvidim 🙂 Ale ten kakaovy je fakt super 🙂 No.. Uplne super ne, ale o 100% lepší neu ten klasicky konopny 🙂

    • Dominika Poklu

      Děkuji moc za tipy na protein i na tu B12, doma ji mám, ale beru ji dost nepravidelně. Zaměřim se na to a třeba to bude lepší 🙂

  • Clare

    Nechci ti to tady nějak hejtovat, ale mám dojem, že se moc pozoruješ a to tě dost stresuje, I co se jídla týče, jíš, piješ něco k čemu máš vyloženě odpor. Hm, asi ne moc dobrý přístup. Jídlo má být energie, požitek, prospěch pro tělo i mysl. Každý se sebou samým při náročném tréninku bojuje, zatne zuby nebo to vzdá. Znáš to heslo, když nemůžeš, tak můžeš ještě dvakrát tolik. Má to samozřejmě i své hranice, tělo není stroj, chce to postupně přidávat, dkyž cítíš, že na to nemáš, tak asi nemáš no. Chápu, že se to v tobě pere, ale když jsem tohle četla tak mi to přišlo fakt ujetý. Chápu, že je na tom s fyzičkou každý jinak, ale podle toho, co píšeš už nějakou dobu cvičíš, ale trochu by to chtělo se zamyslet. Po přečtení tvého utrpení jsem si víceméně jistá, že bys můj trénink asi nepřežila. Ono taky cvičíme, abychom byli fit, krásní, zdraví, v psychické pohodě a nevím co ještě a přirozeně se potíme. Ano, občas mám pocit, že se vyloženě roztékám a nic ze mě nezbyde. Nechutný mi to nepřijde a nepříjemný taky ne, však od toho tam jsem. Osobně tě neznám, nevím jaká jsi, jestli je tohle poza, promyšlená taktika nebo jen internet zkresluje. Sleduje tě dost lidí, tak nevím jestli tě obdivují, nebo je jim tě líto. Už několikrát jsem četla na tvém insta, blogu atd, že jsi se změnila. Chápu, lidi se mění. Ale asi by to chtělo se nad sebou i zamyslet. Svým jednáním ovlivňuješ dost mladých lidí, což je hodně velká zodpovědnost, kterou si evidentně neuvědomuješ. Pročetla jsem několik posledních tvých postů, no a sumasumárum informační hodnota nula, jen jsem se tak trochu vytočila negramotností tvé „mluvy“, ano chápu má to být deník, surový a takový jaký prožíváš den. Jestli tohle budeš číst tak si asi říkáš co je to krávu, ale zkus si to přebrat. Nejbližší kamarádky ti nic neřeknou, jste si dost podobné a držíte krok. Spíše do budoucnosti by bylo fajn se zamyslet, jak dál, co potom. Jsi mladá, ale i tak by ta tvá evidentní psychická nestabilita měla dostat na zadek. Působíš roztěkaně, nestále. Občas mám obavu o tvé duševní zdraví. No, přeju ti jediné, postav se na nohy a mysli. Hodně štěstí:)

    • Dominika Poklu

      Děkuji moc za komentář, vůbec to jako hejt neberu, ba naopak. 🙂

      Nemyslím si, že jsem na tom s fyzičkou tak špatně. Jen chci ukázat, že i když cvičení miluju, tak že jsem taky člověk a někdy to jde hůř než ostatní dny. Ten trénink byl jinak strašně fajn, jen mně ten poslední sprint dost rozhodil, nečekala jsem to, a proto jsem taky poslední neběžela. A nepíši to sem, aby mě lidé litovali, taková nejsem. Jen jak říkám, ukazuju, že to někdy neni jen super.

      Pokud jde o obsah mého blogu a to, jak se zde vyjadřuju. Je to deníček a vím, co čtenáře zajímá (blog mi ukazuje čísla). Když napíši “odbornější článek“ o cvičení nebo stravě, vrhne se na mně 8659 lidí, že to tak není. Takže si to příště dost rozmyslím 😀

      Každopádně děkuju moc za názor, vážím si toho a děkuju za doporučení.

      Domča

      • Iva

        Po dočtení článku jsem si řekla, že je fajn, že Domča ukazuje i ty věci, který třeba někdo jinej ne. Na nějakym blogu nebo ig se může zdát, že je dotyčná neustále šťastná, všechno zvládá a její život je dokonalej. Tohle se mi na Domče líbí, že napíše i takovejhle článek, je prostě stejná jako my ostatní :). Pak jsem si přečetla tenhle komentář. Nemůžu říct, že nesouhlasim s ničím. Ale přijde mi, že poslední dobou se lidi až moc vrtaj v tom, jak se bloger prezentuje. A že ovlivňuje mladý lidi a kdesi cosi. Jasně, ale proč by se měla každá blogerka přetvařovat, nebo neříkat co si myslí, cejtí, jen proto, že ji sledují mladé holky, které ovlivňuje? Panebože, blogerka není jejich rodič, aby je vychovávala. Za mě, ať si každý bloger píše co chce, kdy chce, kam chce.

        • Dominika Poklu

          Ivčo, děkuji moc za tak super komentář, moc jsi mě potěšila 🙂

    • Nika

      Já mám poslední dobou trochu pocit, že je Domča zbytečně moc negativní. Nechci být hnusná, ale už si prostě ani nepouštim Domči snapchat, protože denno denně (!) nějaké stěžování nebo nadávání. Já neříkám, že by člověk měl být každý den pozitivní a mít dobrou náladu, ale prostě po přečtení článku nebou zkouknutí snapchatu mám strašně nepříjemný pocity 🙁

      • Dominika Poklu

        To mi je moc líto, že tak teď působím. To vůbec nechci… Děkuju, dám si na to pozor.. Byly špatný dny i před tím, jen jsem se vám teď asi víc otevřela, tak je to možná víc vidět.

        Děkuju za upozornění, rozhodně si ale nestěžuju každý den :))

        • Nika

          Tak hlavně, aby už bylo dobře. Někdy člověk potřebuje pár špatných dnů, aby se rozhodl pro nějakou změnu nebo vylezl ze svý komfortní zóny. Měj se super a držim pěsti, ať je dobře :)))

  • Andrea

    Ahoj,
    myslím, že každý mívá to své “období“, kdy by byl nejraději zavřený někde sám a měl klid od všeho, co se kolem něj děje.
    Člověk ani neví, ale stres dokáže udělat pěknou paseku kolem sebe. Myslím, že kdybys měla pořád skvělé dny a nikdy bys nebyla rozladěná nebo by se ti nevedlo, jak se vede, tak by to byla NUDA. 😀 Věř tomu.
    Je super, když je den na h*vno, člověk se tím poučí, snaží se najít nový způsob. Kdyby bylo vše super, byla by to hrozná nuda, rutina, která by tě možná přestala bavit a ty ses nezdokonalovala. Určitě sama víš, že překážky jsou sv*ně, ale stojí to za to, protože na konci čeká vysněný cíl, u kterého si pak řekneš, že si to dokázala. Hlavu vzhůru. Domi. Budou i lepší dny, ale taky i horší. Třeba za měsíc, nebo až půl roku, tento trénink uděláš bez jedné kapky potu a ještě s úsměvem na rtu. Svět je krásný, tak buďme rádi, že tu jsme a máme tolik možností 🙂

    Hezký den 🙂